Přeskočit na hlavní obsah

Pár výjezdů proběhlo...

...bohužel byl čas jen v pátek odjet, v neděli se vrátit, dělat školu, v pátek odjet, v neděli se vrátit... Zbytek už si domyslíte. Na blog nezbyl čas, takže to napravím v rychlosti teď.
Navštívili jsme Petrohrad, kde jsem se trochu sbíral z nemoci. Bušila hlavně Monča a vylezla si Krásný ztráty 7C/+. Já jsem pozkoušel co se dalo, nejvíc se mi líbilo Magické Oko 7C+. Nakonec jsem si odvezl odvezl hezký a sjízdný Hiphop 7C+ (a spoustu projektů).


Další víkend jsme s Mončou vyrazili na Sněžník. Ráno jsem začal na krátké verzi Kolouška (7C). Potom jsme se přesunuli na Srdce z kamene 7C, které jsem zkoušel neúspěšně několik roků zpět. Monču bohužel trochu zlobily šlachy z úterního Boru, takže se postupně přesunula do role mého chytače a kameramana. Přesunuli jsme se pod Remake 8A, což je v podstatě Proces bez zadní stěny. V druhé části jsem se cítil skvěle, jakoby kroky šly samy. Nešel ale vymyslet přesun nohy na klíčový stup dole. Asi hodinu jsem pod tím seděl a potom mě napadlo udělat krok ne z pravé ale z levé nohy... je to trošku těžší, ale ušetřil jsem spoustu přesunů nohama. Na první pokus to bylo tam.
Zašel jsem se ještě kouknout do Buena, do mého vysněného bouldru Graham/Nalle. Bylo sice teplo, ale aspoň jsem konečně udělal první krok, takže progres!
Potkali jsme Jendu Šolce a Pažouta a společně jsme se vydali obléhat Kolouška. Vymyslel jsem napojení nohama napřed a asi na třetí se to povedlo spojit.
Oba bouldry jsou perfektní silovky s hezkými kroky, všem doporučuju! V tenhle den mi oba přijdou podobně těžké - nevím jestli klasa sedí, tak jak tak mám asi nejlepší lezecký den v životě! Díky Monči, že mě podporuje a citrónovi, že nás dovezl na místo (i když se vzpíral).

Další víkend se vracíme na dálný východ do Ostravy. V sobotu vyrážíme boldrovat na Velou, kam se mi moc nechce, ale nakonec nelituju. Perfektně si zalezu v Žábě SD (ta odolává) a ve Žlutém Rákosnikovi 7B+/C, kterého dávám po třech letech (teď stačilo dát jinam nohu a všechno mi došlo). Po cestě se stavujeme ještě na Bystřičku, kde pozkouším Otevřenou Náruč. Konečně udělám krok, který mi byl záhadou, z toho mám snad největší radost (jak už to u dlouholetých projektů bývá).


Žába SD - Jen by mě zajímalo, jak to lezou kratší lidi - no foot?
Monča jde zkoušet Náruč
Valašské obliny jsou příjemná změna oproti severským lištám - zatím je chladno, takže je třeba to využít!

Komentáře

  1. Pěkný prelezy:-) o víkendu jedeme sever co vy?:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já budu doma rubat školu a Monča jede do Jury... tak dobře zalezte. A dík;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …