Přeskočit na hlavní obsah

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec. 
Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel.
Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy.
Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný krok mi ale zůstaval záhadou stejně jako závěrečné tempo do dobré lišty. Nemohl jsem ten chyt uždímat ani za nic a odměnou za přehanné snažení byl bolavý úpon v lokti, který jsem cítil celé jaro.


Náruč na Štědrý den
Náruč dnes
Další návštěva proběhla minulý týden s Mončou, když jsme se vraceli z Velé. Ještě se nám nechtělo domů, tak jsme zaparkovali auto u nádrže a já jsem se bez očekávání vydal do kopce na Náruč. Rovnou jsem se pustil do druhé půle a hned se mi podařilo udržet levou oblinu. Navíc mi to připadalo lehké! Zvlášť jsem ještě zkusil krok do výlezové lišty a to taky šlo. Věděl jsem ale, že už na napojení nemám, tak jsme jeli domů.
Dnes jsem se vydal na Bystřičku sám. Výlez Náruče je naštěstí lehký, takže chytači mi nechyběli. Když jsem v 9:00 došel nahoru, zjistil jsem, že do boulderu hezky svítí, ale naštěstí byla skála studená z noci a občas zafoukalo. Rozlezl jsem se ve výlezu, párkrát jsem udělal první krok a šlo se na pokus. Věděl jsem, že to buď půjde, anebo to bude totální katastrofa. Ale hned v prvním pokusu jsem cítil sílu a kdybych nespletl nohy, bylo by hotovo. V dalším pokusu mi nevyšla spodní facka. Trochu jsem znervózněl, ale dalším pokusem jsem stoupal výš a výš.. poprvé se mi v bouldru stalo, že jsem během lezení uvažoval jestli to dám nebo ne, žádná automatika. Snažil jsem se ale zabrat na max a nakonec jsem byl nahoře, ani jsem tomu nemohl uvěřit.
Tenhle boulder byl pro mě dlouhou dobu pojem. Nechci říct, že je to nejtěžší, co jsem kdy vylezl nebo řešit, za kolik to je. Pro mě je Náruč milník stojící za cestou, kterou jsem urazil od karimatkového boulderingu až doteď. 


Nicméně když vylezete těžký projekt, je otázka co teď? Jak říká Šarmič, lezení je nekonečný koloběh projektů a pro vás je jen otázka, jaký si vyberete ten další? Pro mě to byla velmi aktuální otázka, protože bylo deset hodin a mně se ještě nechtělo domů. 

Stavil jsem se zpátky do auta pro lano a vyrazil na druhou stranu kopce - v plánu bylo očistit vysoký boulder od Libora v sektoru pod jihem a pozkoušet Hrobaře, nádherný kousek od Dana Pisára. Highball jsem vyčistil, ale nevylezl, na to bude třeba víc bouldermatek... pak jsem se přesunul na Hrobaře. Jsou to čistě silové kroky po slušných bočácích a bekendech, které vás dovedou do dvou oblin. Z těch je třeba dobojovat peprný výlez a je vyhráno. Celé mi to zabralo asi hodinu. Pro ilustraci přidávám fotky:

Hrobař: na fotce nástup vlevo dole ze spoďáků, nátah do spárky, následně bočák vpravo, dvě obliny a výlez.
Hrobař
Hrobař s vyznačeným nástupem
Liborův boulder - již údajně přelezen. Nástup ze stoje, přes díry u spárky do pravé spáry a krok do hrany.
A na závěr komplet schema boulderů - převzal jsem to ze starší fotky, platí tady ŽLUTÉ linie:

Tohle je tedy kámen v sektoru Budoucnost. Dostanete se tam dvěma způsoby - buď přijdete shora ze sektoru Komín (stačí od posledního boulderu dále sestupovat po hřebínku) anebo přijdete z cesty zdola. Tady je mapka z Vencova originálního průvodce s dokreslenou polohou tohoto sektoru.


Dál pokračuju nahoru do sektoru Komín, kde zkouším Danovu klasiku z roku jedna-dvě: Medium Soft 7B. Na jednokrok ze spoďáku jsem moc slabý, i když to skoro klaplo.

Medium Soft 7B - na obrázku jde vidět, jak jsem se dostával výš a výš. Lištu jsem skoro držel. Skoro.
Ještě se stavím na Tři sestry 7A, které taky dlouhá léta odolávaly, ale dnes se daří na první pokus. Vezmu to přes sever, ale už nic nezkouším - jedu domů, kde mě čeká bakalářka a Ocelové Mosty I. Bystřička se nezdá, ale skrývá své skvosty, doufám, že jsem jich tady aspoň pár ukázal.

Komentáře

  1. gratulujem. Tak sup sup fururamu a velku hubu ked to ide. Za co je boulder vlavo od hrobara? Ten stary. Diky Za info. Kmocho

    OdpovědětVymazat
  2. Čau, ten Liborův boulder nevím, to bude tak 7B? A jestli myslíš tu červenou čáru, ta je jen špatně nakreslená, tam nic není. Na Hubu jsem koukal, ale z těch oblin nahoře mi přijde že není kam... a Futurama nevím co je...

    OdpovědětVymazat
  3. Gratulace k Náruči, jak píšeš, je to opravdu skvost.
    Obecně si myslím, že spodní část Komína (mezi bloky s Medium softem a Budoucností) je ještě neodtěžená a zbývá vylézt dost vysokých kolmáčů. A jen tak pro zajímavost, na hřebeni proti Komínu se nachází taky nějaké skály, co vím, tak tam nikdo nikdy nebyl a tak je otázka co, případně jestli vůbec něco skrývají.

    Komár.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tom protějším kopci jsme samozřejmě byli už dávno. Něco málo tam je, jako třeba Lu Penis a další... :-) Venca

      Vymazat
  4. Čau, jestli myslíš hřebínek blíž ke kamenolomu, tak tam jsem teď byl. Skály tam jsou, ale na bouldering nic moc. Je tam jeden hezký, ale nízký káme se super matrošem, kde by šlo pár šestek.

    OdpovědětVymazat
  5. Nene, myslím vrchol dále do kamenolomu. Inu, přibližnou polohu skal jsem umně zakreslil do této mapy:
    http://leteckaposta.cz/872394301.

    Komár

    OdpovědětVymazat
  6. Jo tak tam jsem nebyl. Jestli tam je nějaký potenciál, bylo by to super...

    OdpovědětVymazat
  7. Super, gratulace! Co myslíš o klase Náruče, C+ sedí a nebo třeba i 8A?:) sem nevěděl, že píšeš bakalářku na téma - Lezecké podmínky na Bystřičce...:)))))

    OdpovědětVymazat
  8. Nevím, v klase je jako vždy bordel - ale v porovnání s áčkama na Sněžníku je to podobné. Jinak bych ale nechal 7C+, teď už mi to šlo docela rychle. A samozřejmě je to morfo.
    Jinak jsem koukal, že jsi lezl u Respektu tu odbočku doleva. Pak je ale ještě Tsim Fuckis rovně nahoru bez levé hrany ne? To dolézá přes stejné chyty?
    Jinak dnes VUT?
    P.S. Taková bakalářka by se mi líbila:D

    OdpovědětVymazat
  9. Jasný, všechno 8A za každou cenu být nemusí..:) Dobrý ukončit jeden velkej projekt, přesně vím jaký pocity jsi zažíval:)

    Jo přímo nahoru to je Hokus Pokus 8A, s tím Chokingem se to spojuje až na výlezový hraně.

    Snad byl trenink dobrej, jdeme zitra a čtvrtek, tak se kdyžtak ozvi;)

    OdpovědětVymazat
  10. Nazdar Ádo, jestli Ti to není proti srsti, napsal jsem krátký report o tvém přelzu na www.nadzemi.cz. Jedná se o stručné info s odkazem na tvůj článek, zároveň bych se s tebou o něčem potřeboval pobavit, poslal bys mi prosím na sebe mail? Díky moc Čaj. kontakt: redakce@nadzemi.cz nebo 737882918

    OdpovědětVymazat
  11. Zdar, za kolik je ten Liborův boulder co máš u Hrobaře? Dneska jsme to přelezli, super pecka highball, morál jako víno! Magnus přidal SD zleva z hrany. Říkali jsme si ze stoje 7A+ a zleva z hrany 7B. Moc pěkná věc...díky za info Honza Kubíček

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. jo ještě jsem chtěl napsat že ten boulder Liborův je docela morfo, pro malý těžší...HK

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj, nevím za kolik to je, já to nevylez, ale myslím, že 7A+ by mohlo sedět

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …