Přeskočit na hlavní obsah

Ludvíkov č. 2 a 3

V pátek a v sobotu jsme vyrazili na Ludvíkov. Monča si odvezla super skalp Banditu 7C (původně 8A) a Vzpomínky na Švýcarsko 7B+! Potkali jsme se s Marťasem, který si za dvě hoďky odškrtnul snad všechny bouldry...


Já jsem po delším boji dal Pistolníka Low 7C+/8A. V pátek jsem nastřílel až moc pokusů, a postupně ztrácel sílu v těle. V sobotu to klaplo na první pokus.


O víkendu bylo na Ludvíkově rušno - Michal 205 s Kubou uchvátili Pistolníka originál (7B+) a pěkně vyladili program. Renča vylezla Kadilaca 7A, její druhé (aspoň myslím) 7A. Dojel i Kozel s Terkou a vylezl snad vše, co šlo (příště už to bude chtít nějaké projekty;). Zastavil se i Libor Zajíc, který přijel zkoušet Ippona. Libor řekl, že Banditu zkoušel poměrně dlouho, zato Pistolník (low i originál verze) mu přišly lehké - to jen dokazuje, že každému sedí něco jiného! A o tom to asi tak nějak celé je... Chci jen říct, že klasa by se neměla brát tak vážně.

a teď do toho vstoupím konverzací z auta...
Michal: Tak dneska 7Béčko!
Já: Pistolník je 7B+
Michal: Fakt? Ty jsi to zvednul?
Já: Ne, já jsem to udělal... a dal jsem to bé plus, mi to přišlo těžké...
Michal: Aha... tak to mám ještě větší radost!

Každopádně si všichni užili krásný den na skalách - a večer jsme zamířili na ples. Tam jsem musel zabojovat více než ráno v Pistolníkovi...


Takže závěrem: 
Čísla (ne)berte vážně, pak z nich budete mít radost 
NEnechávejte se přemluvit na páku v podnapilém stavu

Komentáře

  1. Čus. Z Mončina videa Bandity vyplývají dvě věci, ojeb jedna a ojeb dvě :-). Venca

    OdpovědětVymazat
  2. Moc nevím, co máš na mysli;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …