Přeskočit na hlavní obsah

Září ve znamení matrace a lana

Vědom si poslední návštěvy Loučovic, která měla neblahé účinky na můj žaludek, se trochu zdráhám vyrazit na Loučovickou sejšn 2013. Nakonec ale balím lezečky, ibalgin a Monču a vyrážíme s Kozlíkem, Štěpou a Terkou na čtyřhodinovou odyseu směr Přední Výtoň.
V sobotu ráno už šlapeme zavlhlým lesem směrem k nové oblasti. Místní kameny nás ale zrovna nenadchly, takže jedeme zpět do Loučovic a ve Výtoni necháváme jen Štěpu. Jenže když dojedeme na místo, začne slejvák, takže jen zahřejeme židle štamgastům ve Spartě, shlédneme strhující zápasy v šipkách, trochu načichneme cigaretama a jedeme zpátky do Výtoně.

Pokus v 7C ve Výtoni
Po lezení přichází zlatý hřeb víkendu a to večerní soutěž ve zvedání sklenic a talířů. Chce to správnou vlhkost, sílu a techniku, jak říká Svišť - skoro jako lezení. Doufám, že Cyril brzy sestříhá video, aby i ostatní pochopili, o co jde.
V neděli jedeme znovu do Výtoně, tentokrát ale volíme jiný sektor. Monča dělá prvopřelez Slimáků v botě 6C a já Buď dlouhej nebo silnej. Název hovoří za vše, mě se stačí natáhnout, Štěpa to rve brutální silou. Na závěr se konečně podíváme do klasických Loučovic, které jsou pořád trochu zavlhlé. Břišní souboj stále odolává, ale bouldry jsou tu hezké, takže nakonec spokojeni odjíždíme domů - a kdo by náhodou měl adrenalinu málo, jízda s démonickým Kozlem za volantem mu to vynahradí. Už vím co znamená nálepka A muerte na jeho dveřích.

Na pohled super oblinózní záležitost, ale nenechte se klamat - jsou to žiletky!
Za týden už s Mončou šlapeme známým teplickým lesem směr Ztracený sen. Nechci ztrácet čas, tak se rozvisím na kameni a jdu na věc, ale za "čtvrtou" mi sjíždí noha. Takticky nedolízám nahoru a nechám se spustit. Za chvíli už jsem v tom znovu, dostanu se bez většího dramatu až k páté a pak už to nepouštím a dolezu. Mám obrovskou radost, nakonec to bylo o dobrém programu a o tom přijít čerstvý. Už se těším na další cesty v Teplicích!

První "boulder"
Monča si to i přes zmrzlé prsty proleze na druhém  a potom volíme ústup - zrovna když přichází většina známých. Jedeme do Ádru, balím lano i matici - zálusk je na Delirium Tremens Xb a Dlaňák. Připomenu si Delirium, jdu na pokus a najednou jsem na polici u prvního. Mám dilema, jestli lézt dál a riskovat robinsonádu pod druhým nebo ne, přece jen Monča a já nemáme ideální váhový poměr. Nakonec hranu nějak užvýkám, cvaknu druhý, udělám poslední těžký krok a je to tam. Tohle mi sedělo o hodně více než Ztraceňák a obě mají stejná čísla, holt klasa je stále větší a větší bludiště a na písku tomu už vůbec nerozumím...
Monči nejde morfo nástup, tak fičíme na Dlaňák, který je ale nacucaný jak houba, takže po pár marných pokusech míříme do Trutnova na pizzu.
Druhý den míříme na Ostaš, kde Monča přeleze Simargl 7A pěkným akčním stylem. Já si vylezu Louise Armstronga 7B+ a Levýho 7A. Ještě před pár týdny jsem Levej pokusoval snad půlhodiny a teď to šlo během pěti minut - z toho plyne všem známé a často zapomínané ponaučení, že než člověk začne brečet a vztekat se, že mu to nejde, možná by se měl před odjezdem podívat na teploměr (a někdy radši zůstat doma:).
První říjnový víkend rušíme zamýšlený Petrohrad a v sobotu vyrážíme na Bor. Hned utíkáme k Elektře, kde začíná úřadovat Luba - parádně dává Paladina 7C, Elektru 8A a Daredevila 8A. A abych nezapomněl, na konec si s prořízlým prstem dává ještě Raptora 7C+... co dodat. Já zkouším Elektru, ale kousíček chybí. Každopádně jeden z nejhezčích bouldrů na Boru!
Elektra pokus:

Potom jde na věc Monča a sedá si pod Shortcat 7B(+). Nejdřív to vypadá na nulu, hlavně poslední krok má takříkajíc na knap. Nakonec dává a připisuje si jedno z nemnoha opakování. Já ještě skočím na Vězení, ale nějak to dnes není ve hvězdách, takže balíme krám a jedeme domů.

Shortcat 7B+
Druhý den přichází babí léto, a my si užíváme slunce na Tanvaldu. Postupně přelézám 7A Apage Bananas a 7B Apage Satanas. Monča dá 7A hned po mě a nakonec i Oja, který minutu leží ve výlezu, podle svých slov jako "šlupka od banánu". Já se ještě kouknu do Lubova Pojď mi hop 7C, první jen tak tak krokuju, ale nakonec je to lepší a lepší a nakonec na "Sharmu" přelízám. Fakt super boulder, jestli budete mít cestu kolem, tak doporučuju!
Apage Satanas 7B

Pojď mi hop 7C

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …