Přeskočit na hlavní obsah

Září ve znamení matrace a lana

Vědom si poslední návštěvy Loučovic, která měla neblahé účinky na můj žaludek, se trochu zdráhám vyrazit na Loučovickou sejšn 2013. Nakonec ale balím lezečky, ibalgin a Monču a vyrážíme s Kozlíkem, Štěpou a Terkou na čtyřhodinovou odyseu směr Přední Výtoň.
V sobotu ráno už šlapeme zavlhlým lesem směrem k nové oblasti. Místní kameny nás ale zrovna nenadchly, takže jedeme zpět do Loučovic a ve Výtoni necháváme jen Štěpu. Jenže když dojedeme na místo, začne slejvák, takže jen zahřejeme židle štamgastům ve Spartě, shlédneme strhující zápasy v šipkách, trochu načichneme cigaretama a jedeme zpátky do Výtoně.

Pokus v 7C ve Výtoni
Po lezení přichází zlatý hřeb víkendu a to večerní soutěž ve zvedání sklenic a talířů. Chce to správnou vlhkost, sílu a techniku, jak říká Svišť - skoro jako lezení. Doufám, že Cyril brzy sestříhá video, aby i ostatní pochopili, o co jde.
V neděli jedeme znovu do Výtoně, tentokrát ale volíme jiný sektor. Monča dělá prvopřelez Slimáků v botě 6C a já Buď dlouhej nebo silnej. Název hovoří za vše, mě se stačí natáhnout, Štěpa to rve brutální silou. Na závěr se konečně podíváme do klasických Loučovic, které jsou pořád trochu zavlhlé. Břišní souboj stále odolává, ale bouldry jsou tu hezké, takže nakonec spokojeni odjíždíme domů - a kdo by náhodou měl adrenalinu málo, jízda s démonickým Kozlem za volantem mu to vynahradí. Už vím co znamená nálepka A muerte na jeho dveřích.

Na pohled super oblinózní záležitost, ale nenechte se klamat - jsou to žiletky!
Za týden už s Mončou šlapeme známým teplickým lesem směr Ztracený sen. Nechci ztrácet čas, tak se rozvisím na kameni a jdu na věc, ale za "čtvrtou" mi sjíždí noha. Takticky nedolízám nahoru a nechám se spustit. Za chvíli už jsem v tom znovu, dostanu se bez většího dramatu až k páté a pak už to nepouštím a dolezu. Mám obrovskou radost, nakonec to bylo o dobrém programu a o tom přijít čerstvý. Už se těším na další cesty v Teplicích!

První "boulder"
Monča si to i přes zmrzlé prsty proleze na druhém  a potom volíme ústup - zrovna když přichází většina známých. Jedeme do Ádru, balím lano i matici - zálusk je na Delirium Tremens Xb a Dlaňák. Připomenu si Delirium, jdu na pokus a najednou jsem na polici u prvního. Mám dilema, jestli lézt dál a riskovat robinsonádu pod druhým nebo ne, přece jen Monča a já nemáme ideální váhový poměr. Nakonec hranu nějak užvýkám, cvaknu druhý, udělám poslední těžký krok a je to tam. Tohle mi sedělo o hodně více než Ztraceňák a obě mají stejná čísla, holt klasa je stále větší a větší bludiště a na písku tomu už vůbec nerozumím...
Monči nejde morfo nástup, tak fičíme na Dlaňák, který je ale nacucaný jak houba, takže po pár marných pokusech míříme do Trutnova na pizzu.
Druhý den míříme na Ostaš, kde Monča přeleze Simargl 7A pěkným akčním stylem. Já si vylezu Louise Armstronga 7B+ a Levýho 7A. Ještě před pár týdny jsem Levej pokusoval snad půlhodiny a teď to šlo během pěti minut - z toho plyne všem známé a často zapomínané ponaučení, že než člověk začne brečet a vztekat se, že mu to nejde, možná by se měl před odjezdem podívat na teploměr (a někdy radši zůstat doma:).
První říjnový víkend rušíme zamýšlený Petrohrad a v sobotu vyrážíme na Bor. Hned utíkáme k Elektře, kde začíná úřadovat Luba - parádně dává Paladina 7C, Elektru 8A a Daredevila 8A. A abych nezapomněl, na konec si s prořízlým prstem dává ještě Raptora 7C+... co dodat. Já zkouším Elektru, ale kousíček chybí. Každopádně jeden z nejhezčích bouldrů na Boru!
Elektra pokus:

Potom jde na věc Monča a sedá si pod Shortcat 7B(+). Nejdřív to vypadá na nulu, hlavně poslední krok má takříkajíc na knap. Nakonec dává a připisuje si jedno z nemnoha opakování. Já ještě skočím na Vězení, ale nějak to dnes není ve hvězdách, takže balíme krám a jedeme domů.

Shortcat 7B+
Druhý den přichází babí léto, a my si užíváme slunce na Tanvaldu. Postupně přelézám 7A Apage Bananas a 7B Apage Satanas. Monča dá 7A hned po mě a nakonec i Oja, který minutu leží ve výlezu, podle svých slov jako "šlupka od banánu". Já se ještě kouknu do Lubova Pojď mi hop 7C, první jen tak tak krokuju, ale nakonec je to lepší a lepší a nakonec na "Sharmu" přelízám. Fakt super boulder, jestli budete mít cestu kolem, tak doporučuju!
Apage Satanas 7B

Pojď mi hop 7C

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …