Přeskočit na hlavní obsah

RychloBor

V pátek jsme se vypravili opět na Bor, jen na jeden den - předpověď nic moc, ale v létě přichází s deštěm chlad a na Boru to bylo znát. Ještě před deštěm jsem dal pokus v King Kongovi, kterého jsem měl namyšleného z minula. V prvním nálezu mi střelila věčně vlhká dírka, ale druhým už to bylo tam. Moc hezký atletický boldr, pro delší samozřejmě lehčí (řekl bych normální 7C), pro delší nekonečno... Boldr sice vypadá jako řádná "tupárna", o to víc mě ale překvapilo, kolik nuancí jsem v něm musel vymyslet.


Hned po přelezu začalo pršet, takže následoval přesun na Vězení, kde jsem se trochu hýbnul v Uťaté hlavě 7C/C+. Výlez byl ale mokrý, takže jsem pokusy nechal na někdy jindy a seběhl, už sám, na Peroxid Vodíku 8A, kde jsem si obnovil trhlinu v prstu a s nadáváním zabalil matici (z vršku stejně tekla voda).
Nakonec jsem se šel mrknout na Pašeráky Drog 7C, kteří byli docela sušší. Hned při prvním pokusu mi bylo jasné, že to za téhle teploty půjde a i přes bolest ve šlachách z King Konga (oba boldry mají dvouprstovku na pravou ruku), to bylo za chvíli tam. Pak už jsem běžel k autu, kde čekaly holky a Oja.

Níže ještě přikládám znovunalezené video z letošního Chíra - Le Vent Nous Portera 8A (7C+)


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …