Přeskočit na hlavní obsah

Konečně Bor

Po pátečním výletu do Prahy na křest Žoldnéřů Fantasie (o tom napíšu snad co nejdříve) jsem si to namířil do Vrchlabí za Mončou, abychom hned ráno mohli vyrazit na Bor.
V republice sice panovaly tropické teploty, ale les na Boru to trochu ztlumil. Ne, že by byla světová podmínka, ale lézt se dalo. Přesvědčil jsem se o tom v Saule, 7C, novince od kluků Stráníků. Je to lezení po oblinách trochu nízko nad vodou, ale kroky super. V tom vedru a vlhku to za 7C asi bylo, ale jinak na tuto oblast lehčí céčko... Luba bohužel doplatil na vlhkost a dvakrát spadl z dobrého chytu.

Saula 7C
Na Bor dorazilo tento víkend plno lidí - Foxík mi poradil program do Wrestlera, 7C, který den předtím vylezl. Hned jsem se na něho vydal a po chvíli i zkroknul, když jsem si uvědomil, že pravá není levá (někomu holt nestačí ani ukázat video na mobilu, aby si zapamatoval software). Jsou to moc pěkné, pro Bor netypické kroky ve velkém převisu. Začátek je ze stoje, jde se do dobrých oblin a nohy se kopou hodně vysoko. Kdo má rád atletiku, tomu vřele doporučuju! Hned vedle zkoušela malá Péťa s malou Míšou Brada Pitta, ale bohužel neúspěšně (podezřele rychle se spřátelily s Mončou - podezřívám je, že chtějí založit klub malých a silných žen). Ke zkoušení Wrestlera se přidal i Peťa Kupka, lanař srdcem i duší. Byl silný, ale Wrestler byl silnější. Nakonec jediný, kdo bouldr dává je Ondra Nevělík.
Monča pokoušela rest z minula Shortcut (cat?), 7C převlečené za 7B+, ale výsledkem byly akorát nadávky. Já jsem se šel podívat na King Konga, ale ten byl komplet pod vodou... Tak jsem chvíli pozoroval Marťase, jak padá ze čtyř metrů vedle boldrmatky (očividně mu to nevadilo) - zkoušel únik ze Zlatého Draka doprava přes díru. Ten krok je asi sci-fi, nicméně Draka samotného dal docela v klidu! Abych nezapomněl, na scéně se objevil i Michal, který se konečně dostal na vytouženého Mistra Šach-Pata 7B+. Nemilosrdně ho ztrestal, stejně jako flašku vína o pár hodin později, takže o zábavu bylo postaráno.
Druhý den ráno jsem s Mončou vyrazil na Shortcat. Dokonce jsem si pod to i sednul, abych demonstroval, jak moc marný jsem (a tím ji namotivoval), ale nebylo to nic platné. Tahle lahůdka jí zůstane do příště, aspoň má co lézt. Potom už byl na řadě Wrestler, a i když jsem byl slabší než v sobotu, poslal jsem to tam. Přišlo mi to těžší než Saula, takové normální poctivé céčko.


Sešli jsme dolů, Michalovi, Peťovi a Ondrovi jsem ukázal program v Saule. Nakonec bodoval opět Ondra, krok do dobré lišty šel levou. Pochybuju, že to bylo lehčí, koneckonců jsme zjistili, že Ondra má při svých 188cm větší rozpětí než Michal (208cm). Preventivně bych tohoto lidoopa poslal na pozorování a všechny varoval: Nikdy si od něj nenechte radit programy!
Monča se vydala na svůj rozjetý boldr Nepovolaným vstup zakázán 7C. Vymyslela jinak krok a šlo to hned, až byla trochu rozpačitá, za kolik to vlastně je.

Monča leze, Ivča okoukává program, já koučuju a Foxík už se na to nemůže dívat - Nepovolaným vstup zakázán 7C
Vrátili jsme se zpět k Wrestlerovi, kde dal hezké pokusy Peťa a všichni jsme shořeli v Knock Outu. Pak přišlo rozloučení s většinou lidí (kteří musí v pondělí do práce) a my s Mončou na Boru osaměli.
Zamířil jsem ke Zavulonovi 7C, protože mě zaujalo video s Jirousovým přelezem. V podstatě jsou to tři kroky, první do lišty, potom obří fix s kozí nohou do plytké dvouprstové dírky a nakonec skok do dobré lišty. Skok nahoře jsem udělal rychle, ale vymýšlení nohou v kroku do dvouprostovky mi zabralo snad hodinu a půl. Nakonec jsem ho dal, ale na spojení už jsem neměl (video z neúspěšného pokusu níže). I tak jsme měl radost, protože většinou hned víte o nějakém kroku jestli na něj máte nebo ne, ale tohle bylo napínavé až do konce:)


Večer jsme byli v přístřešku sami, uvařili večeři a dali láhev vína, romantika jak cyp! Ve 4:20 nás přišel navštívit vlčák z nedalekého domku, který nás krásně probudil - tlapa v ksichtě, jazyk v uchu, paráda. Ještě že tam nebyl Luba, protože ten pes by asi letěl až do Klodzka.
Nakonec jsme se vyspali a mě dost překvapilo, že se mi ještě chce lézt. Dal jsme pár dobrých pokusů do Zavulona, asi třikrát jsem kydnul ze skoku z dvouprstovky. Potom už jsme to zabalili, a odjeli směr Vrchlabí.
Jsem rád, že konečně klapnul plnohodnotný boulderový výjezd. Po všech těch Súlovech, Labácích a Krasech to bylo, jak bych se vrátil z cizí země zpátky domů, kde všemu rozumím a dělám, co mi jde.
No a taky možná pomohl campus:)

Komentáře

  1. Parádní článek, gratulace k přelezům a snad zase brzy na Boru:)

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, byl to supr víkend... doudám, že se tam brzy objevíme, na Boru je pořád co lézt;) Jinak jsem koukal, že ses v tom ufo projektu taky zlepšil a zapomněl jsem napsat, že jsme viděli štěpána zbombit house... Jedete tam tento víkend?

    OdpovědětVymazat
  3. Teď ne, valím kuli High pointu do Sušic. Ale Další bychom se tam snad měli objevit;)

    OdpovědětVymazat
  4. Oka vidím to taky tak;) Tak zatím, zdar a sílu

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …