Přeskočit na hlavní obsah

"Tradiční" jarní zájezd do Chironica

Tak jsme tady zas, pilíře mostu se nad námi tyčí a svahy s opadanými stromy schovávají spoustu "sladkostí" k nakousnutí. Jen to azuro z minulého roku chybí, je kolem pěti stupňů a občas zaprší, no aspoň můžeme častěji dávat rest...
Lezení je fajn, ale už méně pro holky, které musí nedostatky v krevním oběhu suplovat čaji s rumem, svařáčky a několika vrstvami oblečení. Kluci pro změnu útočí díky nízkým teplotám, Luba trestá lištovky Le Pilier a Kit Dynamite (obě 8a), ale největší radost má z Doigt Verts s pěknou obtížností 7C/++. Je to jeden z těch boldrů, kde o klase číslo moc nevypovídá, ostatně zkuste si tenhle boldr vyjet na lezci a uvidíte, kolik má přelezů.
Ojon drtí šestky, pexeso, člověče, filmy na divku, fotbal, kuličky, karty a nakonec dává své další 7A. Má co dělat, aby to všechno stihl! Monča bojuje se zimou a motivací, tenhle zájezd holt není moc velká užívačka. U Mařkovců je taky všechno naruby, Kača se nemůže rozjet, zatímco Mařka drtí jedno 7A za druhým. Nebojte se holky, až zas budem v létě chcípat s jazykem na vestě, vy budete drtit.
Já se kromě lehčích boldrů vracím do Le Vent nous portera 8A, ve kterém jsem minulý rok neudělal snad ani jeden pohyb. Teď všechno krokuju hned první den docela rychle a přelez si nechávám ujít, protože se stmívá. Po vynuceném deštivém restu čekám, až chyty uschnou, pak dávám dva pokusy, které končí ve skoku. Vzpomenu si na svou skokovou taktiku a nalítávám madlo cvičně s nohama na zemi, jen abych tomu "uvěřil". Dalším pokusem tu brutální houpačku udržím a je to tam. Celkem jsou to čtyři kroky - nepříjemný první zved, pak přídrž a nátah do dobré obliny a skok, který je pro delší otázkou gryfu.
Obtížnost přijde taky na přetřes. Jsou dvě možnosti, buď člověk přebírá klasu, která je daná a je hotovo. Druhou možností je zamýšlet se nad čísly a upravovat je podle svého pocitu z přelezu. To první může vést k tomu, že se neupraví některé vyložené ústřely - moc těžké nebo příliš podhodnocené boldry. To druhé zase způsobuje nehorázný bordel. Obtížnost boldrů je extrémně závislá na postavě lezce.
Podle mě je úplně jedno, kdo zvolí jaký přístup. U známých boldrů každý ví, jak jsou těžké, aniž by si v hlavě přehrával nějaké čísla. Individualita lezců je tím větší čím se vzdalují od určitého "průměru". Pokud se vzdalujete příliš (např. Michal 208cm a Monča 155(a půl:)cm), tak pro vás klasa ztrácí smysl.
Já jsem zvolil varintu dvě a není to proto, že bych chtěl boldry shazovat. Určité hraniční čísla, například 7C a 8A jsou pro mě standarty, nikoli standarty ostatních, ale standarty moje. Velké číslo pro mě neznamená body v deníčku, ale ukazatel toho, jak moc jsem ze sebe musel v boldru vydat, jak dlouho jsem ho zkoušel, jak moc mě potrápil.
Ač každý tvrdí, že čísla nejsou důležitá, tahle debata jede pořád dokola s pravidelností nadávání na počasí a politiky. V lezení by si měl člověk hledat své projekty, ultimátní cesty nebo boldry, které jsou na jeho hranici. Čísla jsou jako mapa, která by vás k tomu projektu měly dovést. Tak pozor ať nezabloudíte.

Komilator, dnes už 7C (prosím vás, tenhle program nezkoušejte...)

Ojón v 7A

Houpačka v Le Ventu

Narozeninová oslava Monči

Neúspěšné pokusy v Tricky 8A

Naše grupa
Přidávám seznam lezených boldrů

Úspěchy:
Slooper Attack 7A - pytel z minula, leč letos stejně těžké:)
Walking in the Desert 7B- nepříjemný první krok, kámen za zády a vyšší výlez - hodina pokusů za vlhka a unavena
Autopilot 7A+/B - komu nejdou paty, ten bude lítat, já to vymyslel staticky.
Le Vent Nous Portera 8A (7C+)- viz výše
Smemory - krátké a úderné 7A. Poctivé!
Komilator 7C - sice pořád hezké, ale ta pachuť sekání to kazí. První dementní program s vypuštěním nohou, pak jsem na to přišel klasicky a už to šlo. Délka výhodou.
Border Line 7A- dva pokusy, kultovka Chíra. Škoda, mohlo to být na flash.
Brechstange 7C (7B+)- dvoukrokovka v převislé desce. Připomínalo mi to Kingdom v Rocklands, ale tohle bylo lehčí. Celkem asi 15min.
Fairplay 7C - na konci dne mi hráblo a ještě jsem na to utíkal. Šlo to, ale z únavy už se mi tmělo před očima. Nakonec se to vyplatilo, druhý den ráno začalo pršet a jeli jsme domů... fajn tečka za tímhle výletem.

Faily
Tricky 8A - myslel jsem si, že mi to půjde, ale zastavilo mě svěšení do lišty. Dlouhé + slabé tělo. Hodně zajímavý problém, kde se leze nohama napřed, ale nakonec se mi ani moc nelíbil (možná protože jsem ho nedal:)
Le Pilier 8A - trošku vynucený start, ale celkově moc hezké. Začátek jsem stěží (ne)zkrokoval, pak už to šlo. Příště?:) Aspoň konečně vím, jak se to leze... Jo a doleva (Les Doigt Verts 7C/+) - víte jak se to říká, sice těžší, ale zato menší číslo...

Komentáře

  1. Tak super že ste v těch srajdách polezli a i pěkný bouldry si domu přivezli:) jinak se mi líbí tvůj postoj ke klase, prostě jak to cítíš...přijde mi, že takovádle "věc" se v čechách pomalu vytrácí...všichni honěj čísla:-/

    OdpovědětVymazat
  2. Nojo, já si vůbec nestěžuju, aspoň to drželo:) A ta klasa u bouldrů... chtěl jsem spíš nějak vysvětlit, proč bořím klasu, kterou nahodilo x lidí přede mnou, aniž by si mysleli, že ten boldr nějak znehodnocuju. Ne každý to pochopí, ale konec konců, člověk leze pro sebe, žejo:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …