Přeskočit na hlavní obsah

Žoldnéři Fantazie

Tak a tentokrát ze zcela jiného soudku. Nejen lezením je člověk živ.
Ani bych neřekl, že patřím mezi ty lidi, co mají spoustu nápadů a prostě je potřebují dostat z hlavy na papír. Spíše se mi stává, že čtu knihu a řeknu si: "Sakra, něco podobného bych chtěl někdy napsat." Pak čtu nějakou horší knihu či povídku a dokonce si říkám" "Sakra, něco podobného bych mohl napsat a napsal bych to líp!"
Přestože ideí je hodně, není jednoduché se k tomu dostat. Psaní je náročné. Není nudné, ale v dnešní době je tolik věcí, které váš mozek dělá raději, protože se u nich nemusí tolik namáhat. Přečíst si článek na internetu, pustit si video na youtube, zahrát si počítačovou hru. To vše je o tolik lákavější než zírat na blikající čárku ve wordu a uvažovat nad prvním slovem vaší povídky.
Ale o těchto úskalích až jindy. Přeskočme rovnou k tomu, že jsem začal psát. V hlavě se mi rodily nápady, skvělé nápady obrovských rozměrů. Napíšu román! řekl jsem si. Co román, rovnou trilogii!
Spoustu lidí má nápady, ale psaní je především o psaní. No to jsem opravdu génius, že jsem na to přišel, řekněte si. Ale až samotný proces zkoušení této tvůrčí činnosti vás k tomuhle prozření dovede.
I sebelepší nápad je lehce zhacen špatným provedením. Věřím, že po světě existuje tisíce rukopisů se skvělým nápadem, které putovaly po přečtení prvních pár stran do koše.

Proto jsem se rozhodl věnovat psaní povídek. Snažím se dostat k co největšímu množství zpětné vazby skrze kamarády a literární soutěže. No a do jedné takové soutěže jsem v květnu poslal povídku.
Žoldnéře Fantazie pořádá nakladatelství Straky na Vrbě. Je to víceméně žánrové nakladatelství specializující se na fantasy a sci-fi. Devět nejlepších povídek postupuje do sborníku, který vychází v paperbackové podobě a jde na pulty.
Sice to bylo s odřenýma ušima, ale do nejlepší devítky jsem se dostal. Takže jsem v sobotu vyrazil do Prahy, kde se konalo slavnostní vyhlášení s šéfem Strak Michaelem Broncem. Na místě jsem si poslechnul pár přednášek, trochu se seznámil s ostatními a sám sobě slíbil, že příští rok to zkusím zase.
No a co z toho? Na jaře najdete v "Knížatech páry a ducha" (pracovní název) mou povídku Dívka ve tmě.
Upřímně řečeno jsem nečekal, že tahle povídka uspěje. Ohlasy kamarádů po přečtení byly spíše rozpačité a i já jsem postupem času zjišťoval, že povídka má své mouchy. Ale čím víc se v něčem pitváte, tím víc nad tím uvažujete. Při čtení Dívky po delší době jsem se dobře bavil (a pobavit sám sebe, to už dá zabrat), takže to na ní asi něco bude.
A o čem to je? Ze světa zmizelo slunce a zaplavila jej nikdy nekončící noc. Lidé se přeměnili v krvelačné požírače, jejich bledými těly se hemží každý temný kout. Vashya, dcera protektora rozpadlé říše putuje se skupinkou přeživších, v zoufalé snaze uniknout smrti a nalézt světlo...
V téhle povídce jsem si vyzkoušel pro mě dost nezvyklou věc a to psát z pohledu dívky. Jak se mi to povedlo, posuďte sami, nicméně pikantní je, že porotci považovali autora za ženu (soutěž byla anonymní). Tak nevím jestli to mám brát jako urážku nebo kompliment...

V šuplíku i v hlavě mám spoustu dalších rozdělaných věcí. Pokud někoho zajímá tenhle literární žánr (sci-fi, fantasy), chce se pobavit, je zvědavý nebo má dokonce pocit, že by mi mohl poradit a pomoct (každá rada, dojem či připomínka je dobrá), ať neváhá a ozve se. Na internet své díla vyvěšovat nebudu, ale rád se podělím. Stačí napsat na adamfiala245(zavinac)gmail.com

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 2

Můj poslední příspěvek skončil přelezem projektu Fit Bird. Byl začátek srpna a sezóna byla ještě pořád v plném proudu. Moje pozornost se obrátila zpět na druhou stranu Echo Canyon, Atlantis Wall. Už delší dobu jsem se chtěl podívat do cesty Wingsuit for Christmas 13d (8b), která se nachází v sektoru Balcony. Tahle stěna je méně převislá než Atlantis a lezení zde je dost rozdílné od klasického vytrvalostního stylu, které Echo Canyon nabízí.
Poměrně rychle cestu zkrokuju - bouldrové lezení po malých chytech a dlohé kroky je přesně to, co mi sedí. Třetí den strávený v téhle cestě se mi daří dostat se až k řetězu a připisuju si druhý přelez téhle cesty.
V této době začínají všude kolem požáry a viditelnost a kvalita vzduchu se rapidně zhoršuje. Bohužel tak to tady bylo i minulý rok, jenže tentokrát je to snad ještě horší.
Jeden hezký den strávíme v oblasti Raven's Crag, kde se mi podaří přelézt starý rest Telltale Heart 13a, jedna z nejhezčích a nejdelší cest v Bow Valley. Na 30 metre…

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…