Přeskočit na hlavní obsah

Nečekaný víkend, Bor + Ostaš

Všichni mí parťáci na lano tento víkend odpadli, takže jsem zvolil tradiční Bor. A jak je známo Bor, nikdy nezklame.
V sobotu jsme začali u Poemexu a já jsem se znovu našrouboval do svého stejnojmenného projektu. Tenhle boulder lezu snad pokaždé, když tam jsem. Ale něco bylo dnes jinak, tření, dobrá kůže a upravený program do posledního kroku - a bylo to tam. Radost nemusí být vždy úměrná číslu a tady to platilo dvojnásob. 
Michal a náš španělský kamarád Fran potom zkoušejí Mistra Šach-Pata a oba jsou z kroků nadšení. Tenhle kousek je fakt povedený a stojí za to si k němu vyšlapat.

Poemex (za fotku díky Franovi)

Bohužel se u okrajovek drží vlhkost, takže to kluci balí a já následně bruslím v Pixiebobovi. Díky Michalovi vymýšlím program, ale na přelez už není síla ani podmínka.
Večer nám kazí pohodu déšť, ale přesto lupnem pár plzní se Stráníkovic bandou u auta. Ráno déšť ustává, ale bojíme se vlhka, takže vyrážíme na Ostaš.
Michal jde Franovi ukázat Adršpach a já, Pavel a Barča jdeme bouldrovat. Jdu si zase sednout pod svůj nekonečný projekt Monster of Pop 7C. Spočítal jsem to na šestou návštěvu v tomhle bouldru, celkově v průběhu dvou let. Krok z oblé lišty do další lišty jsem udělal naposledy někdy minulý podzim. Další krok, přískok do dírky už mi jde trochu líp, ale všechno se odvíjí od toho, jak držím tu lištu. Prostě spojit tyhle dva pohyby mám absolutně na limitu, do toho to musí lepit, všechno musím trefit a k tomu ještě nepokazit výlez. Nakonec se to ale daří, všechno klapne a to mě opravdu překvapuje. Možná tomu pomohlo i moje stínící zařízení...
Když není podmínka, musíte si ji udělat.
Nakonec ještě lezeme pár pěkných šestek, krásné 7A Simargl a 7B+ Mistr Kříže. Pavel si vyleze 7A Spára Nespára, nadějně zkouší kontroverzního Dona Corleone a Barča valí jedno 6B za druhým. Nakonec se úplně zničení odebíráme do bufetu a pak už fičíme domů. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …