Přeskočit na hlavní obsah

Nečekaný víkend, Bor + Ostaš

Všichni mí parťáci na lano tento víkend odpadli, takže jsem zvolil tradiční Bor. A jak je známo Bor, nikdy nezklame.
V sobotu jsme začali u Poemexu a já jsem se znovu našrouboval do svého stejnojmenného projektu. Tenhle boulder lezu snad pokaždé, když tam jsem. Ale něco bylo dnes jinak, tření, dobrá kůže a upravený program do posledního kroku - a bylo to tam. Radost nemusí být vždy úměrná číslu a tady to platilo dvojnásob. 
Michal a náš španělský kamarád Fran potom zkoušejí Mistra Šach-Pata a oba jsou z kroků nadšení. Tenhle kousek je fakt povedený a stojí za to si k němu vyšlapat.

Poemex (za fotku díky Franovi)

Bohužel se u okrajovek drží vlhkost, takže to kluci balí a já následně bruslím v Pixiebobovi. Díky Michalovi vymýšlím program, ale na přelez už není síla ani podmínka.
Večer nám kazí pohodu déšť, ale přesto lupnem pár plzní se Stráníkovic bandou u auta. Ráno déšť ustává, ale bojíme se vlhka, takže vyrážíme na Ostaš.
Michal jde Franovi ukázat Adršpach a já, Pavel a Barča jdeme bouldrovat. Jdu si zase sednout pod svůj nekonečný projekt Monster of Pop 7C. Spočítal jsem to na šestou návštěvu v tomhle bouldru, celkově v průběhu dvou let. Krok z oblé lišty do další lišty jsem udělal naposledy někdy minulý podzim. Další krok, přískok do dírky už mi jde trochu líp, ale všechno se odvíjí od toho, jak držím tu lištu. Prostě spojit tyhle dva pohyby mám absolutně na limitu, do toho to musí lepit, všechno musím trefit a k tomu ještě nepokazit výlez. Nakonec se to ale daří, všechno klapne a to mě opravdu překvapuje. Možná tomu pomohlo i moje stínící zařízení...
Když není podmínka, musíte si ji udělat.
Nakonec ještě lezeme pár pěkných šestek, krásné 7A Simargl a 7B+ Mistr Kříže. Pavel si vyleze 7A Spára Nespára, nadějně zkouší kontroverzního Dona Corleone a Barča valí jedno 6B za druhým. Nakonec se úplně zničení odebíráme do bufetu a pak už fičíme domů. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 2

Můj poslední příspěvek skončil přelezem projektu Fit Bird. Byl začátek srpna a sezóna byla ještě pořád v plném proudu. Moje pozornost se obrátila zpět na druhou stranu Echo Canyon, Atlantis Wall. Už delší dobu jsem se chtěl podívat do cesty Wingsuit for Christmas 13d (8b), která se nachází v sektoru Balcony. Tahle stěna je méně převislá než Atlantis a lezení zde je dost rozdílné od klasického vytrvalostního stylu, které Echo Canyon nabízí.
Poměrně rychle cestu zkrokuju - bouldrové lezení po malých chytech a dlohé kroky je přesně to, co mi sedí. Třetí den strávený v téhle cestě se mi daří dostat se až k řetězu a připisuju si druhý přelez téhle cesty.
V této době začínají všude kolem požáry a viditelnost a kvalita vzduchu se rapidně zhoršuje. Bohužel tak to tady bylo i minulý rok, jenže tentokrát je to snad ještě horší.
Jeden hezký den strávíme v oblasti Raven's Crag, kde se mi podaří přelézt starý rest Telltale Heart 13a, jedna z nejhezčích a nejdelší cest v Bow Valley. Na 30 metre…

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…