Přeskočit na hlavní obsah

Poslední dny v Rocklands

Uplynulé dva dny lezení se nesly ve znamení zkoušení našich projektů. 
Martin s Mončou se vydali do Roadside. Cílem byla Madiba 8B a Caroline 7C+. Kdo tu byl, ví, že jde o těžké, ale především krásné bouldry z dílny Freda Nicola.
Jak už to u Martina bývá, nenechal nic náhodě a přelezl. Teď se mu sbírka 8B slušně rozrostla, ještě přidat to plusko. Říkal něco o Sky, tak uvidíme;)
Monča padala v posledním z těžkých kroků, takže se pro Karolínu musí ještě vrátit.
Zatímco kluci restovali, já se vydal s Honzou na 8 Day Rain na svůj projekt Shallow Cave. Silový spodek za spoďáky už mi šel, takže jsem několikrát dolezl do madla. Dlouhé dynamo do obliny mi ale pořád nešlo. Někdy i ten nejjednodušeji vypadající krok vyžaduje tolik koordinace a správné dávky síly a právě tohle mi dělalo problém. Je jednoduché podívat se na člověka, který ten krok dokáže udělat snadno a snažit se ho napodobit. Každý má ale svoje možnosti, svoje tělo svou sílu. Opravdová výzva přichází, když se snažíte přijít na to, jak ten krok dokážete udělat vy. Jakou mít pozici těla, jak správně zabrat, na co se soustředit. A když to nejde, zodpovědět si otázku, co dělám špatně? Tohle je pro mě v kostce bouldering. Nekonečná série otázek, jak tenhle problém vyřeším.
Osudový pokus přichází, trochu se štěstím přelízám strop, v madle se správně rozhoupu, přidám nějaký ten spontánní výkřik a najednou držím oblinu na konečky prstů. Zbytek už je za odměnu. První 8A je doma.
Po tomhle dni je moje tělo v troskách a podobně jsou na tom i ostatní. Na scénu nastupují kluci, kteří si vzali o jeden den restu navíc. Michal jde ráno na Jaws 7C, ale i přes dobrý pocit padá v posledním kroku. Kuba zkouší taky 7C – Tea-Garden Roof. Taky padá v posledním kroku, což je velký pokrok. Ale že nechce mít boulder zadarmo, tak ušlapává důležitý stup a hned si v dříve lehkých krocích užije více srandy. Je to poctivec!
Dnes je náš poslední rest. Čekají nás dva dny lezení a 6.8. ráno odjíždíme na dva dny co Cape Townu, ukázat krásy Mysu Dobré naděje části týmu, která tu ještě nebyla.
Toto je dost možná poslední blog z Rocklands, tedy pokud se tady neudají nějaké velké věci, které budou stát za zmínku. Nebál bych se tvrdit, že máme natočeno pár dnů videí, stovky fotek. Prsty některých z nás vypadají, jakoby si je vzal do parády řezník a svaly jsou ztuhlé jako beton.
Všem věrným čtenářům děkujeme. Pokud se nám někdy podaří sestříhat ty tuny lezení, keců a hlášek, uděláme promítačku. Tak čau na pivu doma v Česku.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …