Přeskočit na hlavní obsah

Odpočinek v Lambert’s Bay a další lezení

Vzhledem ke špatné předpovědi počasí jsme vyrazili do Lambert’s Bay a užívali si komfortu pevné střechy nad hlavou. Bohužel jsme neviděli ani delfíny, ani velryby jako minule, zato nás přivítaly pětimetrové vlny, které rázně zchladily naše nadšenecké myšlenky na surfování.
Vypravili jsme se na večeři, kterou vyhrály mušle s česnekovým máslem jako nejlepší jídlo. Na druhý večer jsme koupili dvě kila steaků a spokojeně je zdlabali.
Po návratu se všichni rozutekli na své projekty. Kuba s Michalem, bohužel zatím neúspěšně, pokusovali krásného Maniaca 7B, zatímco zbytek, včetně mě, se vydal do oblasti 8 Days Rain. Martin vylezl své první 8B v Rocklands, Quintessentials a Honzovi v něm chyběl jen kousek. Já jsem dolezl rozdělaný Timeout, 7C, krásnou převislou medvědici. Bouldering už nemůže být o moc lepší, než tohle.
Druhý den padla volba na průsmyk. Monča si zkrokovala Caroline 7C+, Honza zkrápěl slzami své prolezené prsty a Martin se pustil do Madiby 8B. Kuba s Michalem se vydali na prozkoumávání nové oblasti a to jim vyneslo spíš bolavé nohy, než ruce. Na večer přišla ještě další turistika. Kuba dovedl kluky na Fortress, kde se Martin zamiloval do Vice 8B a na nějakou Madibu rázem zapomněl. Já, Michal a Monča jsme taky potrekovali a výsledkem byl nález krásného 7C Last Day in Paradise. Se štěstím jsem vymyslel program a za svitu posledních paprsků slunce to tam poslal. Romantika na kapesníček.
Dnes jsme se procházeli po nových oblastech a konečně se dostali k našemu VHT projektu a vyšlápli si na kopec v sedle. Prodírat se křovím v kraťasech sice nebyl zrovna ideál, ale za ten výhled to stálo. Jen to vysvětlete Monči.

Lachtan nebo tuleň? Kdo to ví? 
Na večeři v Lambert's Bay

Michal v 7A na Roadside


Monča pokusuje Black Mango Chutney 7C+

Martin v Quintessentials 8B

Já a Timeout 7C
Kopec. Někde v dálce je náš kemp.

Fotka jak na Facebook. Ale bohužel ji tu musím dát.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …