Přeskočit na hlavní obsah

Tak jsme tu sami


Milý Adamův deníčku,
  ostravská polovina naší výpravy už je nezadržitelně na cestě do Krugeru a nás tu nechali na pospas alkoholu. Nakonec se rozhodli vydat se na cestu už včera večer a tím se připravili o další akci s ikonami boulderingové scény. Nalle a Dave v doprovodu osobního kameramana Camerona Meiera byli zdílní a tak můžeme prozradit, že se chystá velké video z letošních Rocklands. Takže sledujte stránky www.island.io a užívejte. Dave je tu poprvé a je nadšený z nádherných linií a také místního vína. Nalle už sem zavítal potřetí, má většinu těžkých věcí vylezených, a tak hledá nové oblasti a projekty.

  Co se našeho lezení týká, tak někteří úspěšně odškrtávají projekty a jiní léčí děravé prsty. Adam kosí jedno 7C za druhým (Teagardenroof, Kingdom in the Sky, Tea-time), Kuba si přelezl dlouholetý projekt z minulého výjezdu Minki za 7B, Monito brutálně zabrala v Kingdom in the Sky 7C a Better than nothing 7B+ a vypadá to, že se konečně rozlezla. Martin nelenil a poslal parádní Vice 8B a Armed response 8A+ v jeden den a přidal k tomu Black Shadow 8A+. Nejvíce času mu však zabralo In the middle of the Ass 8A, který Honza poslal na druhý pokus a hned vedle flashnulk Tis is Africa 7C+, ale shodli jsme se na lehčím 7C. Díry v prstech se pomalu hojí. Míša projektuje Jaws 7C a vypadá v tom víc než dobře. Po příjezdu z Krugeru to určitě pošle. To, že má formu nám všem ukázal v Tea-arch 7B, který poslal druhým pokusem a ostatní docela potrápil.

  Rest day jsme strávili výletem na místní Flower routes a pak jsme se jeli podívat na údolí s vodopádem. Představu, jak to tam bylo hezké, si jasně uděláte z fotek.

  Lezeckých fotek moc nemáme, zato snad budou videa :).

 Baboonova a Honzova ruka

 Panoráma kytek (klikni pro zvětšení)

Monito v Kingdom in the Sky 7C 

Recese v kytkách



Vodopád

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 2

Můj poslední příspěvek skončil přelezem projektu Fit Bird. Byl začátek srpna a sezóna byla ještě pořád v plném proudu. Moje pozornost se obrátila zpět na druhou stranu Echo Canyon, Atlantis Wall. Už delší dobu jsem se chtěl podívat do cesty Wingsuit for Christmas 13d (8b), která se nachází v sektoru Balcony. Tahle stěna je méně převislá než Atlantis a lezení zde je dost rozdílné od klasického vytrvalostního stylu, které Echo Canyon nabízí.
Poměrně rychle cestu zkrokuju - bouldrové lezení po malých chytech a dlohé kroky je přesně to, co mi sedí. Třetí den strávený v téhle cestě se mi daří dostat se až k řetězu a připisuju si druhý přelez téhle cesty.
V této době začínají všude kolem požáry a viditelnost a kvalita vzduchu se rapidně zhoršuje. Bohužel tak to tady bylo i minulý rok, jenže tentokrát je to snad ještě horší.
Jeden hezký den strávíme v oblasti Raven's Crag, kde se mi podaří přelézt starý rest Telltale Heart 13a, jedna z nejhezčích a nejdelší cest v Bow Valley. Na 30 metre…

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…