Přeskočit na hlavní obsah

Konec zkoušek, Kras a Bor

Období temna je u konce! A tak je konečně čas shrnout, co se za poslední týdny stalo…
Kromě učení toho nebylo moc, ale něco přece. Podařilo se mi podniknout výjezd do Krasu a díky tomu po dlouhé době přičichnout k lanu. Padla Kombinace Epita 9+, ale co je hlavní, nebyla to tak úplně pruda, jak jsem čekal. Uzel ještě umím, cvaknout se mi taky občas podaří, jen lano mezi zuby není s rovnátkama to pravé.
Na další výjezd, tentokrát víkendový, jsem zůstal věrný matraci a vydal se na Bor. Tentokrát z Ostravy vyrazila dvě auta, včetně Kuby, který se po dlouhé době vrátil, aby nás mohl zase bavit (ano, vůbec se nezměnil).
V sobotu to lepí skvěle a po rozhýbání tam konečně padne Ádr Fitness SD 7B+. Kača zkouší naproti rajbas Temnotu v Hlouby Duše 7A+. Když ji v tom vidím, úplně cítím, jak to drží a nedá mi to a zkouším taky. Skoro hned to pustí, takže další Borovská klasika je v kapse. Pak se pustím do King Konga. Dílčí krok do dírky jde, ale jeho napojení zespoda ne a výměna v horní dírce už vůbec. Marťas vedle brousí už po x-té Zlatého Draka, zatímco Pepe a jeho parťáci kolem něj cvičí s kamerou (a kamera na pětimetrovém rameně občas cvičí s nimi). Michal si dá rest z minula Genesis 7A, Honza Ádr Fitness ze stoje.
Jinak jsou ještě přítomni Majzlíci a za chvíli přiběhne i hyperaktivní Foxík. Mně se ještě podaří flash pro mě lehkého 7B na vězení (Díky Šváchičovi za program) a pak už se přesouváme do Ádru na pivo.
Druhý den se „rozlézáme“ na Hraničním kameni a to tak, že s Kubou shoříme v 6Céčku. Pak fičíme na Vězení, kde chtějí kluci zkoušet zmiňované 7B. Michal a Kuba v tom nevypadají špatně, jen už dochází kůže. Ale to není nic proti Honzovi, který jde jako vždy vstříc masivní destrukci prstů (škoda, že nemáme fotku). Já si nacvičím traverz za 7B, ale spadnu ve vršku, o kterém jsem si mylně myslel, že je lehký. Tak příště. Pak se jdeme kouknout na Mozartovy koule 7C, novinku od Jirky Šváchy. Na pomoc přijde Luba, který mi poradí svůj software. Pěkné lezení po chytech, příště se k tomu určitě vrátím (a Michal prý taky, jen musíme přizpůsobit dopadiště adekvátně k jeho dimenzím:). Pak se ještě jdu podívat na Mistr Šach-Pata, ale bohužel už není čas ho zkusit.
Teď je třeba pracovat a trénovat. Afrika se blíží! A když už jsme o toho, vypadá to, že se náš tým rozšíří o člena s neobvyklým pohlavím. Takže snad vše klapne a náš počet se pěkně zaokrouhlí na šest – tak akorát na dva Brouky.
P.S. Tu poslední větu neberte vážně. Měl jsem ho rád, ale doufám, že tento rok se „Best Beetle“ vyhnu. Kdo to má pořád tlačit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …