Přeskočit na hlavní obsah

Konec zkoušek, Kras a Bor

Období temna je u konce! A tak je konečně čas shrnout, co se za poslední týdny stalo…
Kromě učení toho nebylo moc, ale něco přece. Podařilo se mi podniknout výjezd do Krasu a díky tomu po dlouhé době přičichnout k lanu. Padla Kombinace Epita 9+, ale co je hlavní, nebyla to tak úplně pruda, jak jsem čekal. Uzel ještě umím, cvaknout se mi taky občas podaří, jen lano mezi zuby není s rovnátkama to pravé.
Na další výjezd, tentokrát víkendový, jsem zůstal věrný matraci a vydal se na Bor. Tentokrát z Ostravy vyrazila dvě auta, včetně Kuby, který se po dlouhé době vrátil, aby nás mohl zase bavit (ano, vůbec se nezměnil).
V sobotu to lepí skvěle a po rozhýbání tam konečně padne Ádr Fitness SD 7B+. Kača zkouší naproti rajbas Temnotu v Hlouby Duše 7A+. Když ji v tom vidím, úplně cítím, jak to drží a nedá mi to a zkouším taky. Skoro hned to pustí, takže další Borovská klasika je v kapse. Pak se pustím do King Konga. Dílčí krok do dírky jde, ale jeho napojení zespoda ne a výměna v horní dírce už vůbec. Marťas vedle brousí už po x-té Zlatého Draka, zatímco Pepe a jeho parťáci kolem něj cvičí s kamerou (a kamera na pětimetrovém rameně občas cvičí s nimi). Michal si dá rest z minula Genesis 7A, Honza Ádr Fitness ze stoje.
Jinak jsou ještě přítomni Majzlíci a za chvíli přiběhne i hyperaktivní Foxík. Mně se ještě podaří flash pro mě lehkého 7B na vězení (Díky Šváchičovi za program) a pak už se přesouváme do Ádru na pivo.
Druhý den se „rozlézáme“ na Hraničním kameni a to tak, že s Kubou shoříme v 6Céčku. Pak fičíme na Vězení, kde chtějí kluci zkoušet zmiňované 7B. Michal a Kuba v tom nevypadají špatně, jen už dochází kůže. Ale to není nic proti Honzovi, který jde jako vždy vstříc masivní destrukci prstů (škoda, že nemáme fotku). Já si nacvičím traverz za 7B, ale spadnu ve vršku, o kterém jsem si mylně myslel, že je lehký. Tak příště. Pak se jdeme kouknout na Mozartovy koule 7C, novinku od Jirky Šváchy. Na pomoc přijde Luba, který mi poradí svůj software. Pěkné lezení po chytech, příště se k tomu určitě vrátím (a Michal prý taky, jen musíme přizpůsobit dopadiště adekvátně k jeho dimenzím:). Pak se ještě jdu podívat na Mistr Šach-Pata, ale bohužel už není čas ho zkusit.
Teď je třeba pracovat a trénovat. Afrika se blíží! A když už jsme o toho, vypadá to, že se náš tým rozšíří o člena s neobvyklým pohlavím. Takže snad vše klapne a náš počet se pěkně zaokrouhlí na šest – tak akorát na dva Brouky.
P.S. Tu poslední větu neberte vážně. Měl jsem ho rád, ale doufám, že tento rok se „Best Beetle“ vyhnu. Kdo to má pořád tlačit.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 2

Můj poslední příspěvek skončil přelezem projektu Fit Bird. Byl začátek srpna a sezóna byla ještě pořád v plném proudu. Moje pozornost se obrátila zpět na druhou stranu Echo Canyon, Atlantis Wall. Už delší dobu jsem se chtěl podívat do cesty Wingsuit for Christmas 13d (8b), která se nachází v sektoru Balcony. Tahle stěna je méně převislá než Atlantis a lezení zde je dost rozdílné od klasického vytrvalostního stylu, které Echo Canyon nabízí.
Poměrně rychle cestu zkrokuju - bouldrové lezení po malých chytech a dlohé kroky je přesně to, co mi sedí. Třetí den strávený v téhle cestě se mi daří dostat se až k řetězu a připisuju si druhý přelez téhle cesty.
V této době začínají všude kolem požáry a viditelnost a kvalita vzduchu se rapidně zhoršuje. Bohužel tak to tady bylo i minulý rok, jenže tentokrát je to snad ještě horší.
Jeden hezký den strávíme v oblasti Raven's Crag, kde se mi podaří přelézt starý rest Telltale Heart 13a, jedna z nejhezčích a nejdelší cest v Bow Valley. Na 30 metre…

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…