Přeskočit na hlavní obsah

Víkend na druhém konci republiky

Michal už byl viditelně nasraný z toho, že s ním nikdo nikam nechce jet nebo není počasí, tak mi nedal na vybranou a vyrazili jsme na Sněžník. Počasí bylo velkým otazníkem, ale mě nikdo na skály nemusí dvakrát přemlouvat, tak jedem ve dvou.
Ve čtvrtek odcházím z Betonů dřív a nasedám na vlak do Svitav. Doufám teda, že i když jsem je ojebal, budu na bouldrech pořád betonový!
Hary Lotr 7C
V pátek šlapeme nahoru mezi potůčkama vody, ale bouldry jsou suché. Na začátek si dám Kamenolom 7A+, pěkné a sjízdné. Pak jsem postupně marný v Respektu, Procesu a v Hary Lotrovi. Škoda, nebýt prvního kroku ála Péťa Resch, myslím, že by to padlo, je to nádhera. Nejvíc mě zamrzel Respekt, na který jsem se těšil a hlavně, že se do něj podívám zas někdy za rok. Michal na konci ještě zbombí rozdělaný Kamenolom a fičíme kouknout se na Modřín. Než najdu Study Break, projdu snad celý kopec. Pokud tohle čte nějaký místňák, chlapi, co takhle aktualizovat průvodce? Nakonec ale už nelezeme a jdem koukat na Kometu. Beer time!
Kamenolom 7A+
Respekt 7C
Po dvanáctihodinovém spánku je den hned lepší a rozlámanost z prvního dne nahrazuje správné boldristické nadšení. Jedeme do Bahratalu, stydíme se za trpaslíky a bordely v pohraničí a trochu bloudíme. Nakonec jsme tam a na místě potkáváme Katku Z. s Honzou a dalšími bušiči. Trochu nám ukazují oblast, takže velké díky. Ve čtyřech se to lépe táhne, tak roztahujeme luxusní letiště pod Motivation a hned zjišťujem, kde vzal boldr své jméno. Já po zkrokování padám s rukou na výlezové hraně. Nikdo nic neříká, ale vidím jim to na očích. Jsi chuj! Ještě, že neumí ostravsky, takže jediný kdo mi nadává, je jako vždy Michal. Plní se mé předpovědi a s každým pokusem padám níž a níž.


EL COntrario 7A
Michal si vyhlídne Gendarmerie 7B+. Ze začátku to vypadá taky na slušnou anální temnotu, ale nakonec přelízá sérií mamutích facek a vypuštěním noh snad přes celý Bahratal. Být tím boldrem, brečel bych. Nebudu ani zmiňovat, jak se v tom (ne)hýbu já. Michal mě ještě přemlouvá na jeden pokus v Motivation. Musím přiznat, že už bych to zabalil, ale někde ještě vezmu sílu na přeždímání stisku a pak rychle valím nahoru, než mi stihne natéct. Tenhle boulder je jeden z nejhezčích co jsem lezl. Atletika, převis, trochu vytrvalost, skoro jakoby to šeptalo Rocklands, Rocklands, když člověk leze.


Motivation 7C
Gendarmerie 7B+

V neděli chceme ještě zkusit Sněžník, ale je mlha a mrholí a motivace po dvou dnech lezení taky není zrovna největší. Nakonec to byla navzdory předpovědi paráda a všechno klaplo, takže dávám devět piv z deseti (mimochodem skutečné skóre jednoho z nás).


P.S. Přidávám fotku z předávání ceny na centrále Turkish Airlines v Praze. Tak se kluci z Afrika týmu koukněte, jak jsem vám tam reprezentoval. Peníze snad přifrčí co nejdřív, zatím mám na parapetu jen letadýlko. Jo a Kubovi jsem to ještě neřekl, asi mu jdu napsat maila. Nebo překvápko?



Komentáře

  1. MOc pěkný a gratulace k Motivejšnu;) Bahra dobrá ne?:) Jo hezky se tam usmíváš:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …