Přeskočit na hlavní obsah

Chironico

Poprvé v Chironicu. Je to ostuda, ale co se dá dělat. V sobotu přijíždíme na místo, počasí je parádní – chladno a slunečno, bohužel tenhle trend nevydrží a teplota se v průběhu týdne zvyšuje. Lezení je po dlouhé cestě nic moc, ale i tak se nám s Honzou podaří pěkné 7A a mě Tomahawk 7B. Po dvanáctihodinovém spánku je chuť do lezení hned větší a pro jistotu naženu kluky rovnou k mému cíli výjezdu – Vitruvian man 7C. Abych to zkrátil – chvíli to šlo, pak to vypadalo, že to nejde a pak jsem to nějak vylezl. Krásná linie po dobrých chytech ve stropě, podle mého gusta. Zbytek dne střídavě lezu lehčí pěkné věci v centrálu a shořím v pár těžkých věcech, Mařka zjišťuje, že s jednou rukou se blbě leze a Honzovi dokonce k indispozici stačí jeden krvavý prst.

Vitruvian Man
6C+ v Centrálu
Vybírání bouldrů na příště:)
Mařka v 7A

V restu si vybíráme oblast Schattental jako naší další destinaci, čteme a chlemtáme Gambáče. Pohoda. Další den si rozlézám Powerstrips 7C, měním betu pro krátké a silné za tu pro dlouhé a slabé. Lehčí cejdo, i když proti některým Magicovským pořád poctivé. Pak jdu shořet do Bridge over troubled waters 7C+, krásné je i jen to 7A ze stoje, škoda toho těžkého zvedu. Honza balí prst to bambule z tejpky a Mařka prudí, takže normálka. Přesunujem se na Med Denta, jedno z nejhezčích 7B, co jsem lezl a pak ještě za tmy na nádheru Fengshui Masters 7A. Všechno po chytech a už zdálky ty šutry vypadají nádherně, prostě paráda. Lezem, jakoby měl být konec světa a taky podle toho druhý den vypadáme, takže rest.

Powerstrips
Fengshui Masters
Adam, Mařka a Gambáč
Hašení požáru
Předposlední den máme zase tůru po oblastech, ráno další sebevznícení v Komilatorovi a potom pěkná Bella Gnocca 7B, kde si Honza zvyšuje svůj osobní limit. Náš čtvrtý člen Hugo je v jednom kole a za chvíli už hopská v suťovisku k Ping Pong bouldru, který se mi nelíbí a tak ho ani nelezu a přesunu se k Pocket Problemu, kde nastává další temnota v mém podání. Kluci lezou pěkné lehčí věci, tak taky uvažuju, kdy dostanu rozum. Teď každopádně ještě ne - nemám dost a pobrečím si pod parádním 7C Slimeline, kde mi chybí ten příslovečný kousíček, který člověk nemusí překonat nikdy v životě. Na náladu to ale nemá vliv, v dobrém rozpoložení se jdeme dojebat na pár pěkných 7Aček.
Poslední den mám ráno knedlík v krku, tak už jenom posedávám po šutry v centrálu a kluci chvíli imitují lezení. Když pokročí čas a není trapné se na to vybodnout, jedem domů. Jak jinak než nadšení, protože Chironico je jedna z oblastí, ze které se jinak vracet nejde.
Byl to trochu kratší výjezd, ale na jeho kvalitu to kupodivu nemělo vliv. Kromě čísel, která jsou samozřejmě nejdůležitější na světě, jsme si perfektně zalezli a já jsem se trochu seznámil s oblastí. Charakterem bych Chironico srovnal s Magic Woodem, až na to, že kameny nejsou tak zarostlé. Náměstíčko v Centrálu mi dokonce připomnělo Fontáč, nejen na pohled, ale i charakterem bouldrů (Les Cliques a Claques 7C, plazivka typická spíš pro písek).
Suma sumárum to byl parádní výlet, vyšlo lezení i počasí.
Na podzim to asi nevyjde, ale příští rok touhle dobou?
P.S. Někdy přidám i video (které je stejně jako fotky zásluha Honzy - díky)

Komentáře

  1. Super článek Adame, a gratulace k přelezům! Těším se naúterý až povykládáš:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …