Přeskočit na hlavní obsah

Chironico

Poprvé v Chironicu. Je to ostuda, ale co se dá dělat. V sobotu přijíždíme na místo, počasí je parádní – chladno a slunečno, bohužel tenhle trend nevydrží a teplota se v průběhu týdne zvyšuje. Lezení je po dlouhé cestě nic moc, ale i tak se nám s Honzou podaří pěkné 7A a mě Tomahawk 7B. Po dvanáctihodinovém spánku je chuť do lezení hned větší a pro jistotu naženu kluky rovnou k mému cíli výjezdu – Vitruvian man 7C. Abych to zkrátil – chvíli to šlo, pak to vypadalo, že to nejde a pak jsem to nějak vylezl. Krásná linie po dobrých chytech ve stropě, podle mého gusta. Zbytek dne střídavě lezu lehčí pěkné věci v centrálu a shořím v pár těžkých věcech, Mařka zjišťuje, že s jednou rukou se blbě leze a Honzovi dokonce k indispozici stačí jeden krvavý prst.

Vitruvian Man
6C+ v Centrálu
Vybírání bouldrů na příště:)
Mařka v 7A

V restu si vybíráme oblast Schattental jako naší další destinaci, čteme a chlemtáme Gambáče. Pohoda. Další den si rozlézám Powerstrips 7C, měním betu pro krátké a silné za tu pro dlouhé a slabé. Lehčí cejdo, i když proti některým Magicovským pořád poctivé. Pak jdu shořet do Bridge over troubled waters 7C+, krásné je i jen to 7A ze stoje, škoda toho těžkého zvedu. Honza balí prst to bambule z tejpky a Mařka prudí, takže normálka. Přesunujem se na Med Denta, jedno z nejhezčích 7B, co jsem lezl a pak ještě za tmy na nádheru Fengshui Masters 7A. Všechno po chytech a už zdálky ty šutry vypadají nádherně, prostě paráda. Lezem, jakoby měl být konec světa a taky podle toho druhý den vypadáme, takže rest.

Powerstrips
Fengshui Masters
Adam, Mařka a Gambáč
Hašení požáru
Předposlední den máme zase tůru po oblastech, ráno další sebevznícení v Komilatorovi a potom pěkná Bella Gnocca 7B, kde si Honza zvyšuje svůj osobní limit. Náš čtvrtý člen Hugo je v jednom kole a za chvíli už hopská v suťovisku k Ping Pong bouldru, který se mi nelíbí a tak ho ani nelezu a přesunu se k Pocket Problemu, kde nastává další temnota v mém podání. Kluci lezou pěkné lehčí věci, tak taky uvažuju, kdy dostanu rozum. Teď každopádně ještě ne - nemám dost a pobrečím si pod parádním 7C Slimeline, kde mi chybí ten příslovečný kousíček, který člověk nemusí překonat nikdy v životě. Na náladu to ale nemá vliv, v dobrém rozpoložení se jdeme dojebat na pár pěkných 7Aček.
Poslední den mám ráno knedlík v krku, tak už jenom posedávám po šutry v centrálu a kluci chvíli imitují lezení. Když pokročí čas a není trapné se na to vybodnout, jedem domů. Jak jinak než nadšení, protože Chironico je jedna z oblastí, ze které se jinak vracet nejde.
Byl to trochu kratší výjezd, ale na jeho kvalitu to kupodivu nemělo vliv. Kromě čísel, která jsou samozřejmě nejdůležitější na světě, jsme si perfektně zalezli a já jsem se trochu seznámil s oblastí. Charakterem bych Chironico srovnal s Magic Woodem, až na to, že kameny nejsou tak zarostlé. Náměstíčko v Centrálu mi dokonce připomnělo Fontáč, nejen na pohled, ale i charakterem bouldrů (Les Cliques a Claques 7C, plazivka typická spíš pro písek).
Suma sumárum to byl parádní výlet, vyšlo lezení i počasí.
Na podzim to asi nevyjde, ale příští rok touhle dobou?
P.S. Někdy přidám i video (které je stejně jako fotky zásluha Honzy - díky)

Komentáře

  1. Super článek Adame, a gratulace k přelezům! Těším se naúterý až povykládáš:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …