Přeskočit na hlavní obsah

Rise of the Planet of the Apes

Už dlouho tady nebyl pořádný americký blockbuster, a tak přišel opičácký příběh s lehce dementním názvem právě včas naplnit mezeru v kinech. Planet of the Apes je moderní prequel ke staré sci-fi klasice Planeta opic. Jak a proč opice ovládly naši planetu, to uvidíte právě v tomhle snímku. 


Nadšený mladý vědec (James Franco) vyvíjí lék na Alzheimerovu nemoc a medikamenty testuje na opicích (ještě štěstí, že to nebyly krysy). Po neúspěšném pokusu prezentovat pokusy investorům se stáhne do ústraní a do opatrovnictví si vezme opičáka Cesara. Záhy však zjištuje, že lék udělal z lidoopa nezvykle inteligentního tvora. Příběh se ubírá zcela jasně vytyčenou cestičkou. Když se navíc dozvíme, že Alzheimerem trpí právě vědcův otec, máme tady klasickou konstrukci o tom, že svět mohou do průseru dostat i ty nejlepší úmysly. Všechno do sebe kousek po kousku zapadá a vede k nevyhnutelné katastrofě. Cesarovi netrvá dlouho, než dojde k uvědomění sama sebe a akt vzpoury proti uzurpátorům na sebe nenechá dlouho čekat - symbolicky je ztvárněn dokonale, až přeběhne mráz po zádech. Pravé hvězdy filmu jsou zde bez nadsázky digitální opičáci – o hlavní roli se postaral kdo jiný než Andy Serkis (Gluma určitě znáte, kromě něho si Andy střihnul ještě nového Jacksonova King Konga), ale jeho dokonalé ztvárnění pohybu je jen částí kouzla. To pravé je počítačová mimika a oči opů, které skrývají stále víc a víc. I beze slov se toho dá říct hodně.
Finále je skvělým (a skvěle akčním) vyústěním celé šlamastyky a samozřejmě otevírá cestu novým dílům. Oceňuju, že se scénáristi nenechali svést k přehnaně tragickým zvratům, ke kterým to u podobných filmů láká. Přečtěte si o uvažovaných alternacích v příběhu zde a pochopíte, o čem mluvím. Nevím proč, ale mám pocit, že apokalyptických filmů, které mají skoro totožnou stavbu, jsem viděl nespočet. Je to ten univerzální příběh, který se mezi lidmi vykládá už dlouhou dobu. Jeho podoba v Rise of the Planet of the Apes je však vyvedena na výbornou. Přesvědčte se sami.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 2

Můj poslední příspěvek skončil přelezem projektu Fit Bird. Byl začátek srpna a sezóna byla ještě pořád v plném proudu. Moje pozornost se obrátila zpět na druhou stranu Echo Canyon, Atlantis Wall. Už delší dobu jsem se chtěl podívat do cesty Wingsuit for Christmas 13d (8b), která se nachází v sektoru Balcony. Tahle stěna je méně převislá než Atlantis a lezení zde je dost rozdílné od klasického vytrvalostního stylu, které Echo Canyon nabízí.
Poměrně rychle cestu zkrokuju - bouldrové lezení po malých chytech a dlohé kroky je přesně to, co mi sedí. Třetí den strávený v téhle cestě se mi daří dostat se až k řetězu a připisuju si druhý přelez téhle cesty.
V této době začínají všude kolem požáry a viditelnost a kvalita vzduchu se rapidně zhoršuje. Bohužel tak to tady bylo i minulý rok, jenže tentokrát je to snad ještě horší.
Jeden hezký den strávíme v oblasti Raven's Crag, kde se mi podaří přelézt starý rest Telltale Heart 13a, jedna z nejhezčích a nejdelší cest v Bow Valley. Na 30 metre…

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…