Přeskočit na hlavní obsah

Objevování II. díl

Prodloužený víkend nemůžeme nevyužít. Proto přijde vhod, když o týden dřív na blokádě zjišťuju od Pepeho, že se jedou podívat na kameny v Ludvíkově.
Ve čtvrtek teda vyrážíme směr Ludvíkov, Jeseníky (mapa tady). Z Ostravy je to příjemných 80km, bohužel přes Opavu, kde se člověk dost zaseká. Nicméně po hoďce a půl dorážíme na místo. Pepe s PDim a místňákama nikde, tak jdeme na obhlídku sami. Skal a skalek je tu spousta, bohužel místní struktura (dost podobná rabštejnské břidlici) moc nefandí těžkému boulderingu. Bude tady spoustu lehčích čtyřek a pětek, ale těžší věci musí člověk pohledat. Skála dělá hodně chytů, takže se koukáme po převislejších věcech, ale stropy jsou většinou rozchrastané. Nakonec najdeme jednu jasnou lajnu a hned ji jdeme s Michalem zkoušet.
Začíná se z velkého spoďáku, pak je třeba přebrat lišty ve stropě. Nejtěžší je vypustit nohy a potom háknout špičku na hranu. Nakonec se mi po cca dvou hodinách podaří přelez. Pak dorazí PD, Pepe, Siki, Míša a místňáci Pavel Vodička a Jarek Bil. Snad se tedy jedná dokonce o prvopřelez. Název Pistolník na počest sedmidílné ságy od Kinga, kterou se teď prokousávám a obtížnost někde mezi 7B-C, chtělo by to potvrdit od dalších lidí. Zatím ji zkoušel snad jedině Luba Polišenský a teď ještě Siki s PDim.

Potom nás ještě místňáci trochu provádějí po oblasti a ukazují nám kopu šestkových boldrů. Ještě se jdeme kouknout do sektoru U Potoka, kterému vévodí pěkná převislá deska s lištama. Nevylezu jeden projekt (něco kolem 7A) a dám pár pěkných šestek, z toho jedno krásné asi 6C+.

Ludvíkov nabízí úplně odlišný charakter lezení než všechno, co jsem v česku lezl. Je otázka, kolik skrytých skvostů tahle oblast nabídne. Šutrů je hodně, ale může to dopadnout tak, že nic pěkného se už nenajde. Stejně tak zde ale může být poschováváno spoustu parádních věcí jako Pistolník, podle mě jeden z nejhezčích českých stropových boldrů. Kluci zde odvedli slušný kus práce a mají všechno pěkně zmapované. Tímto bych jim chtěl poděkovat za představení super oblasti. Zdá se, že příští rok nás čeká zase trochu hledání. Pokud to dopadne dobře, mohla by se na podzim uspořádat promo sejšn.

V sobotu už se všichni těšíme na Držkovou, ale jaké je naše překvapení, když vylezeme nahoru a všude je mokro. Ze stromů kape roztátý sníh a nám je jasné, že to neklapne. Aspoň, že máme záložní plán. Opékáme buřty, pak ještě jedna marná procházka za dalšími kameny na Bludný vrch a jede se zatrénovat na Blok. Zakončíme to několika pivy a hned je den úspěšnější.



Tak tohle byl objevný víkend. Tak kdo vyhraje příští rok soutěž o nejnavštěvovanější oblast? Jeseníky nebo Hostýnské vrchy? Uvidíme…

P.S. Video z Pistolníka snad bude zítra
Edit: Tak Pistolník bude bůhví kdy, Michal to teprv musí dostat ze svého hi-tech mobilu...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …