Přeskočit na hlavní obsah

Seriál: Walking Dead přikráčeli v další sérii

Kdo má v oblibě apokalyptické filmy a chodící mrtvoly nemohl minout ambiciózní projekt Walking Dead. Díky úspěšné šestidílné sérii se už rozběhla druhá, tentokrát třináctidílná.


V seriálu sledujeme skupinu přeživších, kteří mají co dělat, aby se ubránili hordám hladových zombií. Bojují nejen s nimi, ale i se svým vlastním strachem. Naděje umírá poslední, ale nastává otázka, jestli vůbec nějaká naděje ještě existuje, jestli má cenu jít stále dál, když není jisté, že vůbec je kam jít. Zombie tematika byla dlouho doménou béčkových hororů. Walking Dead šel trochu jinou cestou a z brakového žánru vytvořil seriózní počin, který místo klasických lekaček sází na hutnou atmosféru. Když k tomu všemu připočtete režiséra Franka Darabonta (Zelená míle, Vykoupení z věznice Shawshank), jeden by řekl, že to musí fungovat.
A skutečně, první díl by mohl v klidu vydat na celovečerní film. Není to zrovna kousek nadupaný akcí, ale naopak překvapí svým pomalejším tempem a intenzivními obrazy ze světa postiženého pandemií. A když už na nějakou akci dojde, srdce se dere ven krkem a ruce zatínají do stolu – a to vše prosím bez frenetického střihu a jakékoli hudby!
Bohužel zbytek série jde od desíti k pěti. Sázka na „alternativní cesty“ vytyčená prvním dílem se ztrácí v mišmaši scénaristického bordelu, který se vyžívá zejména v řešení vztahů mezi hlavními hrdiny. Trochu to připomíná připitomělost Ztracených, kteří se navštěvují ve stanech a řeší veledůležité problémy a občas mimochodem někde proběhne ten nezbytný zombák.
                                                                                                                                                                  

Je tady druhá série, jejíž začátek provázelo nejasné vyhazování scénaristů, ale tím to neskončilo, Tři dny potom, co Darabont mluvil na ComicConu o Walking Dead ho ACM vyhodilo bez jasnějšího vysvětlení. To byl pomyslný hřebíček do rakve, a jestli první série šla k pěti, tak ta druhá pokračuje do záporných čísel. Hlavnímu představiteli Andrew Lincolnovi nejvíc sedl první díl, kde nemusel mluvit, jelikož neměl s kým. Teď mu scénář cpe do pusy neuvěřitelné množství nepřirozeného patosu, který z hlavního hrdiny dělá toho největšího blbce z celé osádky. Bohužel skoro každý z dialogů je tímhle zahlcen a dělá postavy mnohem méně uvěřitelnými. Jediný záblesk, který vám připomene první díl, jsou setkání s nemrtvými, které se (občas) nesou v hutném tempu. Na konci každého dílu jsme svědky klasického zvratu, který vás navnadí na další část. Jako by si tvůrci byli vědomi toho, že je to jejich poslední možnost, jak u obrazovek udržet diváky.

Walking Dead je velké zklamání nejen nízkou kvalitou, ale hlavně promarněným potenciálem. Pokud jste však na něj ještě nenarazili, aspoň prvních pár dílů vřele doporučuju. Minimálně vás to o trochu lépe připraví na případnou zombie apokalypsu – a ta se přece může stát!

Komentáře

  1. Kurde na co to koukáš?:) asi nic na romantický večery co?:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …