Přeskočit na hlavní obsah

Filmový večer – Bloody Sunday

Zase jeden filmový večer v rezidenci Homolovic. No nemůžeme každý den trávit u Ramba nebo jiných testosteronových pecek (i když bychom chtěli). Někdy je holt potřeba se trochu vzdělat. Volba padla na docu-drama Bloody Sunday. Kdo dával pozor v dějepisu, ví, že Krvavá neděle je označení pro důležitý den v irské historii. V tento den se v městečku Londonderry (irsky Derry) konal pochod za občanská práva. Vyhrocená situace mezi katolíky a protestanty už mnohokrát předtím vyústila v potyčky a vraždy, proto se britská vláda rozhodla zasáhnout proti tomuto pochodu „přiměřenou silou“ a vyslala na neozbrojené demonstranty jednotku elitních výsadkářů. To, co mělo být původně zatýkací akce, skončilo zastřelením 13 neozbrojených lidí, z nichž sedm bylo nezletilých. I člověk, který nestrávil dny v lavicích piškvorkami, však nemusí znát celou pravdu. Oficiální zdroje totiž uváděly, že palbu zahájila irská militantní a ilegální organizace IRA, vojáci dostali vyznamenání od královny a celá událost se zametla pod koberec. To vše se stalo před necelými 40 lety a tím to nekončí. Tato akce se nejen ututlala, ale podnítila spoustu mladých irů k naverbování do IRA a krvavé potyčky trvaly až do roku 1998, kdy byla organizace oficiálně odzbrojena. Postoj britů se však nezměnil až do minulého roku, kdy Tony Blair přijel do Derry a oficiálně uznal pochybení a za skutky tehdejší vlády se omluvil.


Bloody Sunday je syrový a autentický dokument. Umělecké prostředky zde jen podtrhují dokumentární vyznění filmu a občas přidávají tam kde je třeba. Zkušenost je přesně taková, jak bychom u něčeho podobného čekali. Nepříjemné mrazení mě doprovázelo až do postele. Věci jako tahle se v civilizované Evropě stala v příliš nedávné minulosti, aby z toho člověk mohl zůstat klidný.

http://zpravy.idnes.cz/britsky-premier-se-omluvil-za-krvavou-nedeli-severoirsky-masakr-pred-38-lety-1si-/zahranicni.aspx?c=A100615_154822_zahranicni_ipl

http://www.csfd.cz/film/82635-krvava-nedele/

Komentáře

  1. Ano, Paul Greengrass umí skvěle zachytit autentičnost nejen u tohoto filmu, ale třeba i u United 93.

    OdpovědětVymazat
  2. United 93 jsem viděl taky a je to hodně podobné ražení. Jediný rozdíl je v tom, že tady se Greengrass vyloženě postavil na stranu irů a třeba tím i hodně lidí přesvědčil, jak to doopravdy bylo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …