Přeskočit na hlavní obsah

Proč je lepší sledovat předpověď

V pondělí vyrážíme s Evkou směr Ádr na kulturně-lezecký výlet. Víme, že má pršet v pondělí a pak snad nějaké přeháňky. No v pondělí se to teda vyplní, přichází pořádný monzun. Tak hasíme žízeň dvacetikorunovým Krakonošem a doufáme, že nás z toho nebude moc bolet hlava. Ráno je pěkně, tak se jdeme projít do Babiččina údolí. Nevím proč, ale nějak jsem si myslel, že tam jsou nějaké skály:). Moc nás to nebaví - Babička holt pro mladé už není moc sexy (?). Vyrážíme směr Broumov a tady už se mi líbí víc. Místní krajina mi vždycky učaruje a tady je to navíc pro mě ještě něco nového.
Hčřib v Broumově. Boldr za 2A+(/B?).

Ve středu máme v plánu Bor, ale hned ráno je mi jasné, že něco nehraje. Začíná pršet, takže Bor (který by byl stejně zatečený masivním deštěm) pro dnešek padá. Za stěračem mám lístek zaplatit - ne že bych měl problém platit parkoviště, ale stovka za hodinu stání mi přijde dost (spíme v altánu u cestičky na Křižák). Když čekám v autě na Evku před umývárkama, dvakrát mi za těch pět minut někdo řekne, že tam nesmím stát, že přijedou policajti. Poblíž vstupu do skal se prostě člověk nikam nepostaví, aniž by musel vysolit. Je to námět k zamyšleni - ne že bych se cítil být místním, ale přece jen to pro mě tady něco znamená (spousty dní strávených v dětství). Teď je z toho místo, kde se připraví všechno na platicího poláka a všechno ostatní je místním u prdele. Na snídani se proto zastavíme u kempu v Teplicích, ve snaze nikoho neprudit. Místní paní se mě zeptá jestli jdu do recepce, a když jí řeknu že ne, reaguje na to slovy, že tam musí dát zákaz.
Broumov
Naštěstí prší jen trochu, takže se jdeme projít teplickým skalním městem. Proložíme to třista schody na vyhlídku a pak pokračujeme v okruhu. Na konci se lehký deštík změní v totální smršť, takže jsme celí mokří. Když dojdeme do auta, obloha se protrhá a je modro. Bez komentáře. Pokračujeme na Ostaš, chci si už konečně trochu zalézt. Po cestě na paseku zase začíná pršet a popadá mě zoufalství. Málem to otáčíme zase zpátky. Naštěstí vydržíme a ještě že tak. Přestává pršet, mraky mizí a je parádní podmínka. Ze srandy zkouším Monster of Pop, tak nějak mám zafixované, že je to těžké céčko. Nakonec ale dávám všechy kroky. Bohužel spojit se mi to nepodařilo, ale určitě se na to vrátím! Evka se prokousává Zaklínačem a diví se lesbickým pasážím, tak ji to musím všechno vysvětlit:). Už je pozdě, ještě zkouším Pravej 7A, ale vůbec mi to nejde. Jak se to leze???
Teplice

Ve čtvrtek by snad už mohlo být hezky, říkám si. Ani omylem. Od rána zase padá ta blahodárná tekutina, které jsme vděčni za život. Jedeme do Kudowy-Zdroje do Aquaparku (dobrý nápad na after-climbing na Boru?). Výlet zakončujeme v Klodzkém hradě, kde nás polský pšonek provádí po parádních katakombách. Výkladu sice nerozumíme, ale opravdu to stojí za to.
Klodzko
Tunel metr krát šedesát, délka šestnáct metrů. Něco pro Michala:)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …