Přeskočit na hlavní obsah

Proč je lepší sledovat předpověď

V pondělí vyrážíme s Evkou směr Ádr na kulturně-lezecký výlet. Víme, že má pršet v pondělí a pak snad nějaké přeháňky. No v pondělí se to teda vyplní, přichází pořádný monzun. Tak hasíme žízeň dvacetikorunovým Krakonošem a doufáme, že nás z toho nebude moc bolet hlava. Ráno je pěkně, tak se jdeme projít do Babiččina údolí. Nevím proč, ale nějak jsem si myslel, že tam jsou nějaké skály:). Moc nás to nebaví - Babička holt pro mladé už není moc sexy (?). Vyrážíme směr Broumov a tady už se mi líbí víc. Místní krajina mi vždycky učaruje a tady je to navíc pro mě ještě něco nového.
Hčřib v Broumově. Boldr za 2A+(/B?).

Ve středu máme v plánu Bor, ale hned ráno je mi jasné, že něco nehraje. Začíná pršet, takže Bor (který by byl stejně zatečený masivním deštěm) pro dnešek padá. Za stěračem mám lístek zaplatit - ne že bych měl problém platit parkoviště, ale stovka za hodinu stání mi přijde dost (spíme v altánu u cestičky na Křižák). Když čekám v autě na Evku před umývárkama, dvakrát mi za těch pět minut někdo řekne, že tam nesmím stát, že přijedou policajti. Poblíž vstupu do skal se prostě člověk nikam nepostaví, aniž by musel vysolit. Je to námět k zamyšleni - ne že bych se cítil být místním, ale přece jen to pro mě tady něco znamená (spousty dní strávených v dětství). Teď je z toho místo, kde se připraví všechno na platicího poláka a všechno ostatní je místním u prdele. Na snídani se proto zastavíme u kempu v Teplicích, ve snaze nikoho neprudit. Místní paní se mě zeptá jestli jdu do recepce, a když jí řeknu že ne, reaguje na to slovy, že tam musí dát zákaz.
Broumov
Naštěstí prší jen trochu, takže se jdeme projít teplickým skalním městem. Proložíme to třista schody na vyhlídku a pak pokračujeme v okruhu. Na konci se lehký deštík změní v totální smršť, takže jsme celí mokří. Když dojdeme do auta, obloha se protrhá a je modro. Bez komentáře. Pokračujeme na Ostaš, chci si už konečně trochu zalézt. Po cestě na paseku zase začíná pršet a popadá mě zoufalství. Málem to otáčíme zase zpátky. Naštěstí vydržíme a ještě že tak. Přestává pršet, mraky mizí a je parádní podmínka. Ze srandy zkouším Monster of Pop, tak nějak mám zafixované, že je to těžké céčko. Nakonec ale dávám všechy kroky. Bohužel spojit se mi to nepodařilo, ale určitě se na to vrátím! Evka se prokousává Zaklínačem a diví se lesbickým pasážím, tak ji to musím všechno vysvětlit:). Už je pozdě, ještě zkouším Pravej 7A, ale vůbec mi to nejde. Jak se to leze???
Teplice

Ve čtvrtek by snad už mohlo být hezky, říkám si. Ani omylem. Od rána zase padá ta blahodárná tekutina, které jsme vděčni za život. Jedeme do Kudowy-Zdroje do Aquaparku (dobrý nápad na after-climbing na Boru?). Výlet zakončujeme v Klodzkém hradě, kde nás polský pšonek provádí po parádních katakombách. Výkladu sice nerozumíme, ale opravdu to stojí za to.
Klodzko
Tunel metr krát šedesát, délka šestnáct metrů. Něco pro Michala:)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bystřička - Otevřená Náruč a další

Otevřenou náruč jsem poprvé zkusil někdy v roce 2009. To byly doby, kdy jsme začínali s boulderingem. Pamatuju si, že na Bystřičku jsme poprvé vyrazili o rok nebo dva dřív a naším jediným vybavením byly dvě karimatky a lezečky. Venca už měl v té době naplno rozjeté čištění oblasti, vznikaly bouldry, které jsme nepochopili a taky projekty, které jsme nepochopili už vůbec.  Právě v roce 2009 se konala na Bystřičce sejšn, kde Náruč vylezl Martin Stráník a ohodnotil ji kosmickou obtížností 7C+. Od té doby jsem bouldroval všude možně, ale na Bystřičku jsem se čas od času vždycky vrátil, abych Náruč pozkoušel. Otevřená Náruč je poplatná svému názvu - leze se rukuma po dvou hranách, z nichž pravá je poměrně ostrá a levá je oblejší. K tomu je třeba přičíst slušný sklon a mizerné stupy. Na Náruči jsem se náhodou octl i na Štědrý den 2013 s Michalem, kdy byla původně v plánu Velá. Poprvé jsem udělal spodní tři kroky, z nichž nejtěžší je přískok oblé hrany s hodně plytkou dírkou. Vrchní, podobný kr…

Rok 2018 (hlavně) v Kanadě - část 1

I. Španělsko Po návratu ze Španělska jsem nebyl ve zrovna nejlepším rozpoložení. Abych všechny uvedl do obrazu, rychle se vátím na začátek roku 2018. Leden byl poslední měsíc mých pracovních víz v Kanadě. S pomocí měho zaměstnavatele se mi ale podařilo získat druhá víza na další rok. Zároveň jsem si v práci domluvil dvouměsíční volno - pracuji pro firmu pořádající svatby a tohle bylo období mimo sezónu, takže s tím naštěstí nebyl problém. Na začátku února se tedy vracím na tři týdny do Čech. V tomhle období se stíhám potkat se všemi kamarády, rodinou a připomenout si, jak chutná pořádné pivo. Zároveň funguju jako průvodce po Česku pro mou, teď už bývalou, kanadskou přítelkyni. Po návštěvě ČR nás čeká pět týdnů lezení ve Španělsku. Už od podzimu bojuji se zraněným poutkem na prsteníku. Bohužel, před výjezdem do Španělska si vůbec nejsem jistý, jestli budu moct lézt, ale po týdnu už se prst cítí docela dobře. Lezeme hlavně na kvantitu a celý měsíc se snažím lézt na OS co nejvíc cest. Ch…

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …