Přeskočit na hlavní obsah

Game of Thrones

Jak už bylo řečeno mnohokrát. Splněný sen o dospělé fantasy sérii převedené na plátno s majestátní výpravou, natočenou podle kvalitní předlohy a stejně dobře zpracovanou. I přesto, že mám k Trůnům své výhrady, jsou spíše záležitostí osobního vkusu.  Sem tam něco lítá, znovu se budu opakovat: Do kolonky „dospělé fantasy“ se projekt nedostane kvůli sexu, chlastu, močení a podobně (i když proti tomu nic nemám). Když se potom děj přesune na Zeď, kde by měli být ti nejdrsnější z nejdrsnějších, ale ve skutečnosti to vypadá, jako kdyby Jarka Metelka potkal Metráčka na Akademii čar a kouzel, prostě to nejde dohromady s tou rádoby „adult“ škatulkou. Ale to je jen maličkost. Ve skutečnosti to celé funguje skvěle, i když to není úplně to, co by jeden čekal. Více než magie se zde dočkáte pletichaření a S-K-V-Ě-L-Ý-C-H dialogů, které Trůny táhnou. Jak je dnešní době zvykem, nic není černobílé a tak se i na druhé straně barikády setkáme s vyloženými sympaťáky (skvělý Peter Dinklage). Všem jde čirou náhodou o všechno jiné než o mír, a tak se schyluje k pořádnému průseru. Neprozradím snad mnoho, když řeknu, že prvních deset dílů je spíše předehrou k tomu, co přijde. A proto vyplývá největší zklamání z faktu, že budeme muset na pokračování tohohle skvostu počkat do příštího roku.
http://www.csfd.cz/film/263138-hra-o-truny/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …