Přeskočit na hlavní obsah

Bystřička

Michal básní o (staro)novém sektoru na Bystřičce, a tak padá volba tento víkend právě na ni. Je zvláštní, že někdy boldrista není schopen zvednout prdel z boldrmatky a sejít sto metrů vedle (nebo jsem takový retard jenom já?). Každopádně tam je, asi sto metrů pod jihem, krásný pás boldříků nadstandardně vysokých na tuhle oblast. Šipky jsou tu jak černé od místňáků, tak červené od Vency a několik krásných (a vysokých) projektů teprve čeká na zdolání. S Michalem děláme lehký boldr se zajímavým výlezem „Sloní pochva“. Já si hned vyhlížím nepříliš vábnou spárku, která je nicméně velmi pohybově vděčná. Kvůli charakteru převládajících pohybů ji nazýváme „Rozevírač análu“ (6B+?).

Michal bojuje

Boldry, bohužel zatím bez šipek

Rozevírač


Potom se přesouváme o kousek výš na skvostný boldr s červenou šipkou, nástup přeš dírky a potom oplácávání dvou oblých hran v poměrně svižné výšce nad zemí. I když tuším, že to je něco kolem 5A Pul, mám co dělat, aby se mi končetiny nerozjely všemi směry a nějak tu oblinovou revue ustál. Po jednom zbabělém úprku z výlezu do druhého boldru se vše daří a je to doma.
Projekt

Projekt
Před těžkým krokem

Nakonec se přesouváme do spodní části, kde už jsou opravdu vysoké a převislé lajny, bohužel zatím ve stádiu projektů (aspoň myslím). Michal mi ukazuje krásný směr s lehkou stěnkou, zato fontačovským výlezem ála „strom v prdeli“. Bohužel od jeho pokoušení mě odrazí vlhký šlem v klíčové díře, tak to balím a jdu projektovat vedle. Nastřeluju jednu linii, která by od oka snad šla. Je to takový traverz do zajimavého boldru, jen stupínek od parádního lezení ho však sráží solivý spoďák a nepříliš pohodový dopad. Pohyby nějak stínuju a možná by to někdy šlo. Každopádně materiálu na nějakou další sešn je tu dost. Po cestě zpět si Michal ještě vyřizuje účty s Rozevíračem, a tak si taky plní plán. Pak se ještě stavujeme na Pedofila, chci se kouknout na Četu, ale ta je vlhká. Tak jenom cvičně do Otevřené náruče, kterou v duchu dnešních boldrů překřtím na Trhače půlek (respekt Martine) a jde se dom.

Komentáře

  1. Dobrý názvy kluci;) Projekt vypadá moc pěkně, kde ste to tam vyhrabali? To vypadá, že bystřička zdaleka ještě neřekla ssvoje poslední slovo:)

    OdpovědětVymazat
  2. Nevim, jestli jste se byli podívat na jihu, to je ještě za Bugsem Bunnym. Ale jestli jo, tak tohle je asi sto metrů směrem dolů pod jihem. Sám jsem byl překvapený, ale borci tu už lezou asi dlouho...

    OdpovědětVymazat
  3. Zdarec, prosím kde se nalézají tyhle projekty? A ty s převisy. Bystřičku mám celkem prolezenou ale vubec netuším kde je tenhle šutr. Nasměrujete prosím? ...Znám pedofila, celý sektor havranky,podzámči, zamčisko, to u kamenolomu nevím jak se to jmenuje...potom znám štípu( svantovintovu skálu, aspoň myslím) a buggse bunnyho. Je tam prosím ještě něco? Děkuji moc. Kdyžtak mužete psát i na mail kubik.krenek@gmail.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rok v Canmore

Jednoho dne tak skypuju s našima a oni mi říkají:"Víš že dneska to je rok, co jsi v Kanadě!" Uvažuju, co bych k tomu napsal. Ne že bych nechtěl nebo neměl co. Ale je toho hodně. Hodně dobrého i toho druhého, z čeho se člověk učí. Perfektní lidi, které jsem tady poznal i staří kamarádi. Asi osm prací, o kterých se mi ani nesnilo, že někdy budu dělat a to v dobrém i špatném. Pěkná místa, kam jsem se podíval a všechna legrace, kterou jsem si užil. Super lezení, které mi tady místní ukázali. To všechno v jednom roce.  Kamarádi noví i staří, všem vám děkuju za pomoc, kterou jste mi tady poskytli! Pro dnešek se netradičně s textem držím zpět a nechávám to na fotkách...
Listopad - první seznámení se skálou v Rockies

Nejlevnější a taky nejhnusnější pivo. A kulečník za dolar a čtvrťák. To je Canmore Legion Prosinec - mrazivá krása Canmore Jízda se psím spřežením. Jeden z mých prvních jobů v Kanadě.  Leden a první krůčky na skialpech... Panorama po cestě do práce I v lednu si člověk …

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …