Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Život...

...je hra.
Některé hry jsou povinné. Například hra peněz. Některé hry si volíme. Já a dalších pár stejně postižených jedinců hrajeme hru lezení.  Někdo hraje hru lépe, někdo hůře. Někdo si ani neuvědomuje, že je ve hře. Někdo naopak hraje hru výborně. Ještě lepší je ale ten, kdo ví, že může měnit pravidla. Má hra v Canmore začíná plánováním, kdy se vydám na skály. Konečně jsem dostal svůj "vysněný" job na lezecké stěně a pracovní schedule začíná požírat volné dny.

Čas na lezení se vždycky najde. Něco se sem tam vyleze, tak si člověk řekne, že teď už dobrý, může si užívat lezení bez zbytečného sezení v laně, nervů a frustrace. Jenže pak se objeví další cesta, další krok nahoru, další brouk do hlavy.



Jméno cesty krásně ilustruje naše snažení. Existence Mundane. Zbytečnost bytí. Vždyť co je zbytečnějšího než snažit se vylézt kousek skály. Co to komu dá? Kolik si tím vyděláš? Kolik času ztratíš? Kolik jiných zážitků bys mohl mít místo zkoušení jedné cesty pořád dokola? A přece, …
Nejnovější příspěvky

Lezení a život, život a lezení.

Datum minulého příspěvku hlásí rok 2015 a já se tu snažím sepsat nový příspěvek. Proč? No přece kvůli vám, kamarádi. Skajpy a messengery jsou skvělá věc, ale na efektivitě ztrácí osmihodinovým posunem. Jsme od sebe daleko a když už se sejdeme, není čas se podělit o všechno. Kromě toho, život v Kanadě je rychlý. To je fakt. Pokud víte, že vám zbývá rok do odjezdu, málokdy odřeknete kamarádovi hike, protože se vám zrovna chce zůstat doma. Nezrušíte lezení ve vícedélkách, protože příští rok budete mít určitě lepší formu a ta cesta tam pořád bude. Nevykašlete se na žíznivého kamaráda, který chce jít na pivo, protože... no dobrá tady je motivace zcela jiná :) Život klopýtá neznámo kam a po cestě ho čekají překážky, někdy malé a někdy velké.  Mám pocit, že ten můj dostal apetýt olympijského sprintera, který občas šlápne na vlastní nezavázanou tkaničku. Drama s vízy, kdy mělo moji budoucnost v rukou pár nabručených celníků. Výpověď v práci. Neschopnost najít si další. Stěhování do auta. Zjištění, že …

Prázdniny

Jak se tak dívám, můj blog zeje prázdnotou už více než půl roku, což je velká ostuda, ale na pravidelné psaní není nálada a čas. Doufám, že se to zase někdy změní a šuplík zažije renesanci :).
Prozatím se rozepíšu aspoň o mých lezeckých prázdninách a hlavně o zájezdu do Norska. Myslím, že někdo zmíněné informace a zkušenosti použije při plánování svého výletu na sever, tak jako my jsme čerpali ze zkušeností několika našich kamarádů. Po dvouměsíční letní brigádě jsem se vydal s taťkou, Zdeňou a Jerrym do švýcarského Ratikonu. Tentokrát jsem chtěl zkusit něco těžšího, vybral jsem cestu Schatila za 9. Jeden den jsme v mlze a větru cestu prostoupili a o pár dní jsme už za hezkého počasí dávali RP pokus, já všechny délky na prvním a taťka za mnou. Naštěstí se mi vše podařilo dát na první pokus, takže přelez proběhl bez větších zádrhelů. Jedná se o krásnou osmidélkovou cestou s s obtížností kolem 8, 8+ a jednou délkou za 9. V klíčové délce to bylo na hraně, ale technický boulder jsem nějak uc…